1 Per il Capo de’ Musici. Secondo Jeduthun. Salmo di Asaf.} La mia voce s’eleva a Dio, e io grido; la mia voce s’eleva a Dio, ed egli mi porge l’orecchio.2 Nel giorno della mia distretta, io ho cercato il Signore; la mia mano è stata tesa durante la notte senza stancarsi, l’anima mia ha rifiutato d’esser consolata.3 Io mi ricordo di Dio, e gemo; medito, e il mio spirito è abbattuto. Sela.4 Tu tieni desti gli occhi miei, sono turbato e non posso parlare.5 Ripenso ai giorni antichi, agli anni da lungo tempo passati.6 Mi ricordo de’ miei canti durante la notte, medito nel mio cuore, e lo spirito mio va investigando:7 Il Signore ripudia egli in perpetuo? E non mostrerà egli più il suo favore?8 E’ la sua benignità venuta meno per sempre? La sua parola ha ella cessato per ogni età?9 Iddio ha egli dimenticato d’aver pietà? Ha egli nell’ira chiuse le sue compassioni? Sela.10 E ho detto: La mia afflizione sta in questo, che la destra dell’Altissimo è mutata.11 Io rievocherò la memoria delle opere dell’Eterno; sì, ricorderò le tue maraviglie antiche,12 mediterò su tutte le opere tue, e ripenserò alle tue gesta.13 O Dio, le tue vie son sante; qual è l’Iddio grande come Dio?14 Tu sei l’Iddio che fai maraviglie; tu hai fatto conoscere la tua forza fra i popoli.15 Tu hai, col tuo braccio, redento il tuo popolo, i figliuoli di Giacobbe e di Giuseppe. Sela.16 Le acque ti videro, o Dio; le acque ti videro e furono spaventate; anche gli abissi tremarono.17 Le nubi versarono diluvi d’acqua; i cieli tuonarono; ed anche i tuoi strali volarono da ogni parte.18 La voce del tuo tuono era nel turbine; i lampi illuminarono il mondo; la terra fu scossa e tremò.19 La tua via fu in mezzo al mare, i tuoi sentieri in mezzo alle grandi acque, e le tue orme non furon riconosciute.20 Tu conducesti il tuo popolo come un gregge, per mano di Mosè e d’Aaronne.

1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.2 Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.3 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.4 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.5 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.6 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.7 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:8 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?9 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?10 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.11 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.12 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.13 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.14 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?15 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.16 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.17 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.18 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.19 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.20 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti. [ (Psalms 77:21) Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona. ]