1 Preghiera di Mosè, uomo di Dio.} O Signore, tu sei stato per noi un rifugio d’età in età.2 Avanti che i monti fossero nati e che tu avessi formato la terra e il mondo, anzi, ab eterno in eterno, tu sei Dio.3 Tu fai tornare i mortali in polvere e dici: Ritornate, o figliuoli degli uomini.4 Perché mille anni, agli occhi tuoi, sono come il giorno d’ieri quand’è passato, e come una veglia nella notte.5 Tu li porti via come in una piena; son come un sogno. Son come l’erba che verdeggia la mattina;6 la mattina essa fiorisce e verdeggia, la sera è segata e si secca.7 Poiché noi siam consumati per la tua ira, e siamo atterriti per il tuo cruccio.8 Tu metti le nostre iniquità davanti a te, e i nostri peccati occulti, alla luce della tua faccia.9 Tutti i nostri giorni spariscono per il tuo cruccio; noi finiamo gli anni nostri come un soffio.10 I giorni de’ nostri anni arrivano a settant’anni; o, per i più forti, a ottant’anni; e quel che ne fa l’orgoglio, non è che travaglio e vanità; perché passa presto, e noi ce ne voliam via.11 Chi conosce la forza della tua ira e il tuo cruccio secondo il timore che t’è dovuto?12 Insegnaci dunque a così contare nostri giorni, che acquistiamo un cuor savio.13 Ritorna, o Eterno; fino a quando? e muoviti a pietà dei tuoi servitori.14 Saziaci al mattino della tua benignità, e noi giubileremo, ci rallegreremo tutti i dì nostri.15 Rallegraci in proporzione de’ giorni che ci hai afflitti, e degli anni che abbiam sentito il male.16 Apparisca l’opera tua a pro de’ tuo servitori, e la tua gloria sui loro figliuoli.17 La grazia del Signore Iddio nostro sia sopra noi, e rendi stabile l’opera delle nostre mani; sì, l’opera delle nostre mani rendila stabile.

1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.2 Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.3 Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.4 Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.5 Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.6 Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.7 Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.8 Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.9 Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.10 Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.11 Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?12 Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.13 Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.14 Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.15 Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.16 Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.17 Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.