1 Celebrate l’Eterno, perch’egli è buono, perché la sua benignità dura in eterno!2 Così dicano i riscattati dall’Eterno, ch’egli ha riscattati dalla mano dell’avversario3 e raccolti da tutti i paesi, dal levante e dal ponente, dal settentrione e dal mezzogiorno.4 Essi andavano errando nel deserto per vie desolate; non trovavano città da abitare.5 Affamati e assetati, l’anima veniva meno in loro.6 Allora gridarono all’Eterno nella loro distretta, ed ei li trasse fuori dalle loro angosce.7 Li condusse per la diritta via perché giungessero a una città da abitare.8 Celebrino l’Eterno per la sua benignità, e per le sue maraviglie a pro dei figliuoli degli uomini!9 Poich’egli ha saziato l’anima assetata, ed ha ricolmato di beni l’anima affamata.10 Altri dimoravano in tenebre e in ombra di morte, prigionieri nell’afflizione e nei ferri,11 perché s’erano ribellati alle parole di Dio e aveano sprezzato il consiglio dell’Altissimo;12 ond’egli abbatté il cuor loro con affanno; essi caddero, e non ci fu alcuno che li soccorresse.13 Allora gridarono all’Eterno nella loro distretta, e li salvò dalle loro angosce;14 li trasse fuori dalle tenebre e dall’ombra di morte, e ruppe i loro legami.15 Celebrino l’Eterno per la sua benignità, e per le sue maraviglie a pro dei figliuoli degli uomini!16 Poich’egli ha rotte le porte di rame, e ha spezzato le sbarre di ferro.17 Degli stolti erano afflitti per la loro condotta ribelle e per le loro iniquità.18 L’anima loro abborriva ogni cibo, ed eran giunti fino alle porte della morte.19 Allora gridarono all’Eterno nella loro distretta, e li salvò dalle loro angosce.20 Mandò la sua parola e li guarì, e li scampò dalla fossa.21 Celebrino l’Eterno per la sua benignità, e per le sue maraviglie a pro dei figliuoli degli uomini!22 Offrano sacrifizi di lode, e raccontino le sue opere con giubilo!23 Ecco quelli che scendon nel mare su navi, che trafficano sulle grandi acque;24 essi veggono le opere dell’Eterno e le sue maraviglie nell’abisso.25 Poich’egli comanda e fa levare il vento di tempesta, che solleva le onde del mare.26 Salgono al cielo, scendono negli abissi; l’anima loro si strugge per l’angoscia.27 Traballano e barcollano come un ubriaco, e tutta la loro saviezza vien meno.28 Ma, gridando essi all’Eterno nella loro distretta, egli li trae fuori dalle loro angosce.29 Egli muta la tempesta in quiete, e le onde si calmano.30 Essi si rallegrano perché si sono calmate, ed ei li conduce al porto da loro desiderato.31 Celebrino l’Eterno per la sua benignità, e per le sue maraviglie a pro dei figliuoli degli uomini!32 Lo esaltino nell’assemblea del popolo, e lo lodino nel consiglio degli anziani!33 Egli cambia i fiumi in deserto, e le fonti dell’acqua in luogo arido;34 la terra fertile in pianura di sale, per la malvagità de’ suoi abitanti.35 Egli cambia il deserto in uno stagno, e la terra arida in fonti d’acqua.36 Egli fa quivi abitar gli affamati ed essi fondano una città da abitare.37 Vi seminano campi e vi piantano vigne, e ne raccolgono frutti abbondanti.38 Egli li benedice talché moltiplicano grandemente, ed egli non lascia scemare il loro bestiame.39 Ma poi sono ridotti a pochi, umiliati per l’oppressione, per l’avversità e gli affanni.40 Egli spande lo sprezzo sui principi, e li fa errare per deserti senza via;41 ma innalza il povero traendolo dall’afflizione, e fa moltiplicar le famiglie a guisa di gregge.42 Gli uomini retti lo vedono e si rallegrano, ed ogni iniquità ha la bocca chiusa.43 Chi è savio osservi queste cose, e consideri la benignità dell’Eterno.

1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.2 Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,3 A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.4 Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.5 Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.6 Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,7 A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.8 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,9 Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.10 Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,11 Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.12 Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.13 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.14 Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.15 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,16 Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.17 Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.18 Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.19 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.20 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.21 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,22 A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.23 Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,24 Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.25 Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.26 Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.27 Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.28 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.29 Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.30 I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.31 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.32 Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.33 Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,34 Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.35 Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.36 I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.37 Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.38 Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.39 A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,40 Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.41 Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.42 Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.43 Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?