1 Perché tumultuano le nazioni, e meditano i popoli cose vane?2 I re della terra si ritrovano e i principi si consigliano assieme contro l’Eterno e contro il suo Unto, dicendo:3 Rompiamo i loro legami e gettiamo via da noi le loro funi.4 Colui che siede ne’ cieli ne riderà; il Signore si befferà di loro.5 Allora parlerà loro nella sua ira, e nel suo furore li renderà smarriti:6 Eppure, dirà, io ho stabilito il mio re sopra Sion, monte della mia santità.7 Io spiegherò il decreto: L’Eterno mi disse: Tu sei il mio figliuolo, oggi io t’ho generato.8 Chiedimi, io ti darò le nazioni per tua eredità e le estremità della terra per tuo possesso.9 Tu le fiaccherai con uno scettro di ferro; tu le spezzerai come un vaso di vasellaio.10 Ora dunque, o re, siate savi; lasciatevi correggere, o giudici della terra.11 Servite l’Eterno con timore, e gioite con tremore.12 Rendete omaggio al figlio, che talora l’Eterno non si adiri e voi non periate nella vostra via, perché d’un tratto l’ira sua può divampare. Beati tutti quelli che confidano in lui!

1 Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,3 Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.4 Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.5 Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:6 Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.7 Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.8 Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.9 Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.10 A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.12 Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.