1 Al Capo de musici. Di Davide. Lo stolto ha detto nel suo cuore: Non cè Dio. Si sono corrotti, si son resi abominevoli nella loro condotta; non vè alcuno che faccia il bene.2 LEterno ha riguardato dal cielo sui figliuoli degli uomini per vedere se vi fosse alcuno che avesse intelletto, che cercasse Iddio.3 Tutti si sono sviati, tutti quanti si son corrotti, non vè alcuno che faccia il bene, neppur uno.4 Son essi senza conoscenza tutti questi operatori diniquità, che mangiano il mio popolo come mangiano il pane e non invocano lEterno?5 Ecco là, son presi da grande spavento perché Iddio è con la gente giusta.6 Voi, invece, fate onta al consiglio del misero, perché lEterno è il suo rifugio.7 Oh, chi recherà da Sion la salvezza dIsraele? Quando lEterno ritrarrà dalla cattività il suo popolo, Giacobbe festeggerà, Israele si rallegrerà.
1 Přednímu zpěváku, píseň Davidova. Říká blázen v srdci svém: Není Boha. Porušeni jsou, a ohavní v snažnostech; není, kdo by činil dobré.2 Hospodin s nebe popatřil na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný a hledající Boha.3 Všickni se odvrátili, napořád neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho.4 Zdaliž nevědí všickni činitelé nepravosti, že zžírají lid můj, jako by chléb jedli? Hospodina pak nevzývají.5 Tehdáž se náramně strašiti budou; nebo Bůh jest v rodině spravedlivého.6 Radu chudého potupujete, ale Hospodin jest naděje jeho.7 Ó by z Siona dáno bylo spasení Izraelovi. Když Hospodin zase přivede zajaté lidu svého, plésati bude Jákob, a veseliti se Izrael.