1 Preghiera dell’afflitto quand’è abbattuto e spande il suo lamento dinanzi all’Eterno. Deh ascolta la mia preghiera, o Eterno, e venga fino a te il mio grido!2 Non mi nasconder la tua faccia nel dì della mia distretta; inclina a me il tuo orecchio; nel giorno che io grido, affrettati a rispondermi.3 Poiché i miei giorni svaniscono come fumo, e le mie ossa si consumano come un tizzone.4 Colpito è il mio cuore come l’erba, e si è seccato; perché ho dimenticato perfino di mangiare il mio pane.5 A cagion della voce dei miei gemiti, le mie ossa s’attaccano alla mia carne.6 Son simile al pellicano del deserto, son come il gufo de’ luoghi desolati.7 Io veglio, e sono come il passero solitario sul tetto.8 I miei nemici m’oltraggiano ogni giorno; quelli che son furibondi contro di me si servon del mio nome per imprecare.9 Poiché io mangio cenere come fosse pane, e mescolo con lagrime la mia bevanda,10 a cagione della tua indignazione e del tuo cruccio; poiché m’hai levato in alto e gettato via.11 I miei giorni son come l’ombra che s’allunga, e io son disseccato come l’erba.12 Ma tu, o Eterno, dimori in perpetuo, e la tua memoria dura per ogni età.13 Tu ti leverai ed avrai compassione di Sion, poiché è tempo d’averne pietà; il tempo fissato è giunto.14 Perché i tuoi servitori hanno affezione alle sue pietre, ed hanno pietà della sua polvere.15 Allora le nazioni temeranno il nome dell’Eterno, e tutti i re della terra la tua gloria,16 quando l’Eterno avrà riedificata Sion, sarà apparso nella sua gloria,17 avrà avuto riguardo alla preghiera dei desolati, e non avrà sprezzato la loro supplicazione.18 Questo sarà scritto per l’età a venire, e il popolo che sarà creato loderà l’Eterno,19 perch’egli avrà guardato dall’alto del suo santuario; dal cielo l’Eterno avrà mirato la terra20 per udire i gemiti de’ prigionieri, per liberare i condannati a morte,21 affinché pubblichino il nome dell’Eterno in Sion e la sua lode in Gerusalemme,22 quando i popoli e i regni si raduneranno insieme per servire l’Eterno.23 Egli ha abbattuto le mie forze durante il mio cammino; ha accorciato i miei giorni.24 Io ho detto: Dio mio, non mi portar via nel mezzo dei miei giorni; i tuoi anni durano per ogni età.25 Tu fondasti ab antico la terra, e i cieli son l’opera delle tue mani.26 Essi periranno, ma tu rimani; tutti quanti si logoreranno come un vestito; tu li muterai come una veste e saranno mutati.27 Ma tu sei sempre lo stesso, e gli anni tuoi non avranno mai fine.28 I figliuoli de’ tuoi servitori avranno una dimora, e la loro progenie sarà stabilita nel tuo cospetto.

1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.2 Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.3 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.4 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.5 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.6 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.7 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.8 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.9 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.10 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,11 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.12 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.13 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.14 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. [ (Psalms 102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ]