1 Per il capo de’ musici. Salmo di Davide. O Eterno tu m’hai investigato e mi conosci.

2 Tu sai quando mi seggo e quando m’alzo, tu intendi da lungi il mio pensiero.

3 Tu mi scruti quando cammino e quando mi giaccio, e conosci a fondo tutte le mie vie.

4 Poiché la parola non è ancora sulla mia lingua, che tu, o Eterno, già la conosci appieno.

5 Tu mi stringi di dietro e davanti, e mi metti la mano addosso.

6 Una tal conoscenza è troppo maravigliosa per me, tanto alta, che io non posso arrivarci.

7 Dove me ne andrò lungi dal tuo spirito? e dove fuggirò dal tuo cospetto?

8 Se salgo in cielo tu vi sei; se mi metto a giacere nel soggiorno dei morti, eccoti quivi.

9 Se prendo le ali dell’alba e vo a dimorare all’estremità del mare,

10 anche quivi mi condurrà la tua mano, e la tua destra mi afferrerà.

11 Se dico: Certo le tenebre mi nasconderanno, e la luce diventerà notte intorno a me,

12 le tenebre stesse non possono nasconderti nulla, e la notte risplende come il giorno; le tenebre e la luce son tutt’uno per te.

13 Poiché sei tu che hai formato le mie reni, che m’hai intessuto nel seno di mia madre.

14 Io ti celebrerò, perché sono stato fatto in modo maraviglioso, stupendo. Maravigliose sono le tue opere, e l’anima mia lo sa molto bene.

15 Le mie ossa non t’erano nascoste, quand’io fui formato in occulto e tessuto nelle parti più basse della terra.

16 I tuoi occhi videro la massa informe del mio corpo; e nel tuo libro erano tutti scritti i giorni che m’eran destinati, quando nessun d’essi era sorto ancora.

17 Oh quanto mi son preziosi i tuoi pensieri, o Dio! Quant’è grande la somma d’essi!

18 Se li voglio contare, son più numerosi della rena; quando mi sveglio sono ancora con te.

19 Certo, tu ucciderai l’empio, o Dio; perciò dipartitevi da me, uomini di sangue.

20 Essi parlano contro di te malvagiamente; i tuoi nemici usano il tuo nome a sostener la menzogna.

21 O Eterno, non odio io quelli che t’odiano? E non aborro io quelli che si levano contro di te?

22 Io li odio di un odio perfetto; li tengo per miei nemici.

23 Investigami, o Dio, e conosci il mio cuore. Provami, e conosci i miei pensieri.

24 E vedi se v’è in me qualche via iniqua, e guidami per la via eterna.

1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.

2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.

3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.

4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.

5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.

6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.

7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?

8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.

9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:

10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.

11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.

12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.

13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.

14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.

15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.

16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.

17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!

18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.

19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,

20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.

21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?

22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.

23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.

24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.