1 "Behold, my eye has seen all this.
My ear has heard and understood it.
2 What you know, I know also.
I am not inferior to you.
3 "Surely I would speak to the Almighty.
I desire to reason with God.
4 But you are forgers of lies.
You are all physicians of no value.
5 Oh that you would be completely silent!
Then you would be wise.
6 Hear now my reasoning.
Listen to the pleadings of my lips.
7 Will you speak unrighteously for God,
and talk deceitfully for him?
8 Will you show partiality to him?
Will you contend for God?
9 Is it good that he should search you out?
Or as one deceives a man, will you deceive him?
10 He will surely reprove you
if you secretly show partiality.
11 Won’t his majesty make you afraid
and his dread fall on you?
12 Your memorable sayings are proverbs of ashes.
Your defenses are defenses of clay.
13 "Be silent!
Leave me alone, that I may speak.
Let come on me what will.
14 Why should I take my flesh in my teeth,
and put my life in my hand?
15 Behold, he will kill me.
I have no hope.
Nevertheless, I will maintain my ways before him.
16 This also will be my salvation,
that a godless man will not come before him.
17 Listen carefully to my speech.
Let my declaration be in your ears.
18 See now, I have set my cause in order.
I know that I am righteous.
19 Who is he who will contend with me?
For then would I hold my peace and give up the spirit.
20 "Only don’t do two things to me,
then I will not hide myself from your face:
21 withdraw your hand far from me,
and don’t let your terror make me afraid.
22 Then call, and I will answer,
or let me speak, and you answer me.
23 How many are my iniquities and sins?
Make me know my disobedience and my sin.
24 Why do you hide your face,
and consider me your enemy?
25 Will you harass a driven leaf?
Will you pursue the dry stubble?
26 For you write bitter things against me,
and make me inherit the iniquities of my youth.
27 You also put my feet in the stocks,
and mark all my paths.
You set a bound to the soles of my feet,
28 though I am decaying like a rotten thing,
like a garment that is moth-eaten.
1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.