1 Job again took up his parable, and said,
2 "Oh that I were as in the months of old,
as in the days when God watched over me;
3 when his lamp shone on my head,
and by his light I walked through darkness,
4 as I was in my prime,
when the friendship of God was in my tent,
5 when the Almighty was yet with me,
and my children were around me,
6 when my steps were washed with butter,
and the rock poured out streams of oil for me,
7 when I went out to the city gate,
when I prepared my seat in the street.
8 The young men saw me and hid themselves.
The aged rose up and stood.
9 The princes refrained from talking,
and laid their hand on their mouth.
10 The voice of the nobles was hushed,
and their tongue stuck to the roof of their mouth.
11 For when the ear heard me, then it blessed me,
and when the eye saw me, it commended me,
12 because I delivered the poor who cried,
and the fatherless also, who had no one to help him,
13 the blessing of him who was ready to perish came on me,
and I caused the widow’s heart to sing for joy.
14 I put on righteousness, and it clothed me.
My justice was as a robe and a diadem.
15 I was eyes to the blind,
and feet to the lame.
16 I was a father to the needy.
I researched the cause of him whom I didn’t know.
17 I broke the jaws of the unrighteous
and plucked the prey out of his teeth.
18 Then I said, ‘I will die in my own house,
I will count my days as the sand.
19 My root is spread out to the waters.
The dew lies all night on my branch.
20 My glory is fresh in me.
My bow is renewed in my hand.’
21 "Men listened to me, waited,
and kept silence for my counsel.
22 After my words they didn’t speak again.
My speech fell on them.
23 They waited for me as for the rain.
Their mouths drank as with the spring rain.
24 I smiled on them when they had no confidence.
They didn’t reject the light of my face.
25 I chose out their way, and sat as chief.
I lived as a king in the army,
as one who comforts the mourners.
1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.