1 "Why aren’t times laid up by the Almighty?
Why don’t those who know him see his days?
2 There are people who remove the landmarks.
They violently take away flocks, and feed them.
3 They drive away the donkey of the fatherless,
and they take the widow’s ox for a pledge.
4 They turn the needy out of the way.
The poor of the earth all hide themselves.
5 Behold, as wild donkeys in the desert,
they go out to their work, seeking diligently for food.
The wilderness yields them bread for their children.
6 They cut their food in the field.
They glean the vineyard of the wicked.
7 They lie all night naked without clothing,
and have no covering in the cold.
8 They are wet with the showers of the mountains,
and embrace the rock for lack of a shelter.
9 There are those who pluck the fatherless from the breast,
and take a pledge of the poor,
10 so that they go around naked without clothing.
Being hungry, they carry the sheaves.
11 They make oil within the walls of these men.
They tread wine presses, and suffer thirst.
12 From out of the populous city, men groan.
The soul of the wounded cries out,
yet God doesn’t regard the folly.
13 "These are of those who rebel against the light.
They don’t know its ways,
nor stay in its paths.
14 The murderer rises with the light.
He kills the poor and needy.
In the night he is like a thief.
15 The eye also of the adulterer waits for the twilight,
saying, ‘No eye will see me.’
He disguises his face.
16 In the dark they dig through houses.
They shut themselves up in the daytime.
They don’t know the light.
17 For the morning is to all of them like thick darkness,
for they know the terrors of the thick darkness.
18 "They are foam on the surface of the waters.
Their portion is cursed in the earth.
They don’t turn into the way of the vineyards.
19 Drought and heat consume the snow waters,
so does Sheol those who have sinned.
20 The womb will forget him.
The worm will feed sweetly on him.
He will be no more remembered.
Unrighteousness will be broken as a tree.
21 He devours the barren who don’t bear.
He shows no kindness to the widow.
22 Yet God preserves the mighty by his power.
He rises up who has no assurance of life.
23 God gives them security, and they rest in it.
His eyes are on their ways.
24 They are exalted; yet a little while, and they are gone.
Yes, they are brought low, they are taken out of the way as all others,
and are cut off as the tops of the ears of grain.
25 If it isn’t so now, who will prove me a liar,
and make my speech worth nothing?"
1 Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
2 Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
3 Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
4 Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
5 Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
6 Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
7 Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
8 A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
9 Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
10 Nahého opouštějí , že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
11 Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
12 Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
13 Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
14 Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
15 Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
16 Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
17 Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
18 Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
19 Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili.
20 Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
21 Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
22 Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
23 Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
24 Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
25 Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?