1 "I made a covenant with my eyes;
how then should I look lustfully at a young woman?
2 For what is the portion from God above,
and the heritage from the Almighty on high?
3 Is it not calamity to the unrighteous,
and disaster to the workers of iniquity?
4 Doesn’t he see my ways,
and count all my steps?
5 "If I have walked with falsehood,
and my foot has hurried to deceit
6 (let me be weighed in an even balance,
that God may know my integrity);
7 if my step has turned out of the way,
if my heart walked after my eyes,
if any defilement has stuck to my hands,
8 then let me sow, and let another eat.
Yes, let the produce of my field be rooted out.
9 "If my heart has been enticed to a woman,
and I have laid wait at my neighbor’s door,
10 then let my wife grind for another,
and let others sleep with her.
11 For that would be a heinous crime.
Yes, it would be an iniquity to be punished by the judges,
12 for it is a fire that consumes to destruction,
and would root out all my increase.
13 "If I have despised the cause of my male servant
or of my female servant,
when they contended with me,
14 what then will I do when God rises up?
When he visits, what will I answer him?
15 Didn’t he who made me in the womb make him?
Didn’t one fashion us in the womb?
16 "If I have withheld the poor from their desire,
or have caused the eyes of the widow to fail,
17 or have eaten my morsel alone,
and the fatherless has not eaten of it
18 (no, from my youth he grew up with me as with a father,
I have guided her from my mother’s womb);
19 if I have seen any perish for want of clothing,
or that the needy had no covering;
20 if his heart hasn’t blessed me,
if he hasn’t been warmed with my sheep’s fleece;
21 if I have lifted up my hand against the fatherless,
because I saw my help in the gate;
22 then let my shoulder fall from the shoulder blade,
and my arm be broken from the bone.
23 For calamity from God is a terror to me.
Because of his majesty, I can do nothing.
24 "If I have made gold my hope,
and have said to the fine gold, ‘You are my confidence;’
25 If I have rejoiced because my wealth was great,
and because my hand had gotten much;
26 if I have seen the sun when it shined,
or the moon moving in splendor,
27 and my heart has been secretly enticed,
and my hand threw a kiss from my mouth;
28 this also would be an iniquity to be punished by the judges,
for I should have denied the God who is above.
29 "If I have rejoiced at the destruction of him who hated me,
or lifted up myself when evil found him
30 (I have certainly not allowed my mouth to sin
by asking his life with a curse);
31 if the men of my tent have not said,
‘Who can find one who has not been filled with his meat?’
32 (the foreigner has not camped in the street,
but I have opened my doors to the traveler);
33 if like Adam I have covered my transgressions,
by hiding my iniquity in my heart,
34 because I feared the great multitude,
and the contempt of families terrified me,
so that I kept silence, and didn’t go out of the door—
35 oh that I had one to hear me!
Behold, here is my signature! Let the Almighty answer me!
Let the accuser write my indictment!
36 Surely I would carry it on my shoulder,
and I would bind it to me as a crown.
37 I would declare to him the number of my steps.
I would go near to him like a prince.
38 If my land cries out against me,
and its furrows weep together;
39 if I have eaten its fruits without money,
or have caused its owners to lose their life,
40 let briers grow instead of wheat,
and stinkweed instead of barley."
The words of Job are ended.
1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. [ (Job 31:41) Skonávají se slova Jobova. ]