1 Then Job answered,
2 "Truly I know that it is so,
but how can man be just with God?
3 If he is pleased to contend with him,
he can’t answer him one time in a thousand.
4 God is wise in heart, and mighty in strength.
Who has hardened himself against him and prospered?
5 He removes the mountains, and they don’t know it,
when he overturns them in his anger.
6 He shakes the earth out of its place.
Its pillars tremble.
7 He commands the sun and it doesn’t rise,
and seals up the stars.
8 He alone stretches out the heavens,
and treads on the waves of the sea.
9 He makes the Bear, Orion, and the Pleiades,
and the rooms of the south.
10 He does great things past finding out;
yes, marvelous things without number.
11 Behold, he goes by me, and I don’t see him.
He passes on also, but I don’t perceive him.
12 Behold, he snatches away.
Who can hinder him?
Who will ask him, ‘What are you doing?’
13 "God will not withdraw his anger.
The helpers of Rahab stoop under him.
14 How much less will I answer him,
and choose my words to argue with him?
15 Though I were righteous, yet I wouldn’t answer him.
I would make supplication to my judge.
16 If I had called, and he had answered me,
yet I wouldn’t believe that he listened to my voice.
17 For he breaks me with a storm,
and multiplies my wounds without cause.
18 He will not allow me to catch my breath,
but fills me with bitterness.
19 If it is a matter of strength, behold, he is mighty!
If of justice, ‘Who,’ says he, ‘will summon me?’
20 Though I am righteous, my own mouth will condemn me.
Though I am blameless, it will prove me perverse.
21 I am blameless.
I don’t respect myself.
I despise my life.
22 "It is all the same.
Therefore I say he destroys the blameless and the wicked.
23 If the scourge kills suddenly,
he will mock at the trial of the innocent.
24 The earth is given into the hand of the wicked.
He covers the faces of its judges.
If not he, then who is it?
25 "Now my days are swifter than a runner.
They flee away. They see no good.
26 They have passed away as the swift ships,
as the eagle that swoops on the prey.
27 If I say, ‘I will forget my complaint,
I will put off my sad face, and cheer up,’
28 I am afraid of all my sorrows.
I know that you will not hold me innocent.
29 I will be condemned.
Why then do I labor in vain?
30 If I wash myself with snow,
and cleanse my hands with lye,
31 yet you will plunge me in the ditch.
My own clothes will abhor me.
32 For he is not a man, as I am, that I should answer him,
that we should come together in judgment.
33 There is no umpire between us,
that might lay his hand on us both.
34 Let him take his rod away from me.
Let his terror not make me afraid;
35 then I would speak, and not fear him,
for I am not so in myself.
1 Odpověděv pak Job, řekl:
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.