1 Job again took up his parable, and said,

2 "As God lives, who has taken away my right,

the Almighty, who has made my soul bitter

3 (for the length of my life is still in me,

and the spirit of God is in my nostrils);

4 surely my lips will not speak unrighteousness,

neither will my tongue utter deceit.

5 Far be it from me that I should justify you.

Until I die I will not put away my integrity from me.

6 I hold fast to my righteousness, and will not let it go.

My heart will not reproach me so long as I live.

7 "Let my enemy be as the wicked.

Let him who rises up against me be as the unrighteous.

8 For what is the hope of the godless, when he is cut off, when God takes away his life?

9 Will God hear his cry when trouble comes on him?

10 Will he delight himself in the Almighty,

and call on God at all times?

11 I will teach you about the hand of God.

I will not conceal that which is with the Almighty.

12 Behold, all of you have seen it yourselves;

why then have you become altogether vain?

13 "This is the portion of a wicked man with God,

the heritage of oppressors, which they receive from the Almighty.

14 If his children are multiplied, it is for the sword.

His offspring will not be satisfied with bread.

15 Those who remain of him will be buried in death.

His widows will make no lamentation.

16 Though he heap up silver as the dust,

and prepare clothing as the clay;

17 he may prepare it, but the just will put it on,

and the innocent will divide the silver.

18 He builds his house as the moth,

as a booth which the watchman makes.

19 He lies down rich, but he will not do so again.

He opens his eyes, and he is not.

20 Terrors overtake him like waters.

A storm steals him away in the night.

21 The east wind carries him away, and he departs.

It sweeps him out of his place.

22 For it hurls at him, and does not spare,

as he flees away from his hand.

23 Men will clap their hands at him,

and will hiss him out of his place.

1 Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:

2 Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,

3 Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,

4 Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.

5 Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.

6 Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.

7 Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.

8 Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?

9 Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?

10 Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?

11 Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.

12 Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?

13 Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:

14 Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.

15 Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.

16 Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:

17 Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.

18 Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.

19 Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.

20 Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.

21 Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.

22 Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.

23 Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.