1 So these three men ceased to answer Job, because he was righteous in his own eyes. 2 Then the wrath of Elihu the son of Barachel, the Buzite, of the family of Ram, was kindled against Job. His wrath was kindled because he justified himself rather than God. 3 Also his wrath was kindled against his three friends, because they had found no answer, and yet had condemned Job. 4 Now Elihu had waited to speak to Job, because they were elder than he. 5 When Elihu saw that there was no answer in the mouth of these three men, his wrath was kindled.
6 Elihu the son of Barachel the Buzite answered,
"I am young, and you are very old.
Therefore I held back, and didn’t dare show you my opinion.
7 I said, ‘Days should speak,
and multitude of years should teach wisdom.’
8 But there is a spirit in man,
and the Spirit of the Almighty gives them understanding.
9 It is not the great who are wise,
nor the aged who understand justice.
10 Therefore I said, ‘Listen to me;
I also will show my opinion.’
11 "Behold, I waited for your words,
and I listened for your reasoning,
while you searched out what to say.
12 Yes, I gave you my full attention,
but there was no one who convinced Job,
or who answered his words, among you.
13 Beware lest you say, ‘We have found wisdom.
God may refute him, not man;’
14 for he has not directed his words against me;
neither will I answer him with your speeches.
15 "They are amazed. They answer no more.
They don’t have a word to say.
16 Shall I wait, because they don’t speak,
because they stand still, and answer no more?
17 I also will answer my part,
and I also will show my opinion.
18 For I am full of words.
The spirit within me constrains me.
19 Behold, my breast is as wine which has no vent;
like new wineskins it is ready to burst.
20 I will speak, that I may be refreshed.
I will open my lips and answer.
21 Please don’t let me respect any man’s person,
neither will I give flattering titles to any man.
22 For I don’t know how to give flattering titles,
or else my Maker would soon take me away.
1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16 Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.