1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.

1 Bendize, ó minha alma, ao Senhor! Senhor Deus meu, tu és magnificentíssimo; estás vestido de glória e de majestade.2 Ele se cobre de luz como de um vestido, estende os céus como uma cortina.3 Põe nas águas as vigas das suas câmaras; faz das nuvens o seu carro, anda sobre as asas do vento.4 Faz dos seus anjos espíritos, dos seus ministros um fogo abrasador.5 Lançou os fundamentos da terra; ela não vacilará em tempo algum.6 Tu a cobriste com o abismo, como com um vestido; as águas estavam sobre os montes.7 À tua repreensão fugiram; à voz do teu trovão se apressaram.8 Subiram aos montes, desceram aos vales, até ao lugar que para elas fundaste.9 Termo lhes puseste, que não ultrapassarão, para que não tornem mais a cobrir a terra.10 Tu, que fazes sair as fontes nos vales, as quais correm entre os montes.11 Dão de beber a todo o animal do campo; os jumentos monteses matam a sua sede.12 Junto delas as aves do céu terão a sua habitação, cantando entre os ramos.13 Ele rega os montes desde as suas câmaras; a terra farta-se do fruto das suas obras.14 Faz crescer a erva para o gado, e a verdura para o serviço do homem, para fazer sair da terra o pão,15 E o vinho que alegra o coração do homem, e o azeite que faz reluzir o seu rosto, e o pão que fortalece o coração do homem.16 As árvores do Senhor fartam-se de seiva, os cedros do Líbano que ele plantou,17 Onde as aves se aninham; quanto à cegonha, a sua casa é nas faias.18 Os altos montes são para as cabras monteses, e os rochedos são refúgio para os coelhos.19 Designou a lua para as estações; o sol conhece o seu ocaso.20 Ordenas a escuridão, e faz-se noite, na qual saem todos os animais da selva.21 Os leõezinhos bramam pela presa, e de Deus buscam o seu sustento.22 Nasce o sol e logo se acolhem, e se deitam nos seus covis.23 Então sai o homem à sua obra e ao seu trabalho, até à tarde.24 Ó Senhor, quão variadas são as tuas obras! Todas as coisas fizeste com sabedoria; cheia está a terra das tuas riquezas.25 Assim é este mar grande e muito espaçoso, onde há seres sem número, animais pequenos e grandes.26 Ali andam os navios; e o leviatã que formaste para nele folgar.27 Todos esperam de ti, que lhes dês o seu sustento em tempo oportuno.28 Dando-lho tu, eles o recolhem; abres a tua mão, e se enchem de bens.29 Escondes o teu rosto, e ficam perturbados; se lhes tiras o fôlego, morrem, e voltam para o seu pó.30 Envias o teu Espírito, e são criados, e assim renovas a face da terra.31 A glória do Senhor durará para sempre; o Senhor se alegrará nas suas obras.32 Olhando ele para a terra, ela treme; tocando nos montes, logo fumegam.33 Cantarei ao Senhor enquanto eu viver; cantarei louvores ao meu Deus, enquanto eu tiver existência.34 A minha meditação acerca dele será suave; eu me alegrarei no Senhor.35 Desapareçam da terra os pecadores, e os ímpios não sejam mais. Bendize, ó minha alma, ao Senhor. Louvai ao Senhor.