1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

1 Junto aos rios da Babilônia, ali nos assentamos e choramos, quando nos lembramos de Sião.2 Sobre os salgueiros que há no meio dela, penduramos as nossas harpas.3 Pois lá aqueles que nos levaram cativos nos pediam uma canção; e os que nos destruíram, que os alegrássemos, dizendo: Cantai-nos uma das canções de Sião.4 Como cantaremos a canção do Senhor em terra estranha?5 Se eu me esquecer de ti, ó Jerusalém, esqueça-se a minha direita da sua destreza.6 Se me não lembrar de ti, apegue-se-me a língua ao meu paladar; se não preferir Jerusalém à minha maior alegria.7 Lembra-te, Senhor, dos filhos de Edom no dia de Jerusalém, que diziam: Descobri-a, descobri-a até aos seus alicerces.8 Ah! Filha de Babilônia, que vais ser assolada; feliz aquele que te retribuir o pago que tu nos pagaste a nós.9 Feliz aquele que pegar em teus filhos e der com eles nas pedras.