1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.2 Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.3 Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.4 Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.5 Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.6 Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.7 Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.8 Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.9 Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.10 Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.11 Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?12 Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.13 Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.14 Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.15 Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.16 Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.17 Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.

1 Senhor, tu tens sido o nosso refúgio, de geração em geração.2 Antes que os montes nascessem, ou que tu formasses a terra e o mundo, mesmo de eternidade a eternidade, tu és Deus.3 Tu reduzes o homem à destruição; e dizes: Tornai-vos, filhos dos homens.4 Porque mil anos são aos teus olhos como o dia de ontem que passou, e como a vigília da noite.5 Tu os levas como uma corrente de água; são como um sono; de manhã são como a erva que cresce.6 De madrugada floresce e cresce; à tarde corta-se e seca.7 Pois somos consumidos pela tua ira, e pelo teu furor somos angustiados.8 Diante de ti puseste as nossas iniquidades, os nossos pecados ocultos, à luz do teu rosto.9 Pois todos os nossos dias vão passando na tua indignação; passamos os nossos anos como um conto que se conta.10 Os dias da nossa vida chegam a setenta anos, e se alguns, pela sua robustez, chegam a oitenta anos, o orgulho deles é canseira e enfado, pois cedo se corta e vamos voando.11 Quem conhece o poder da tua ira? Segundo és tremendo, assim é o teu furor.12 Ensina-nos a contar os nossos dias, de tal maneira que alcancemos corações sábios.13 Volta-te para nós, Senhor; até quando? Aplaca-te para com os teus servos.14 Farta-nos de madrugada com a tua benignidade, para que nos regozijemos, e nos alegremos todos os nossos dias.15 Alegra-nos pelos dias em que nos afligiste, e pelos anos em que vimos o mal.16 Apareça a tua obra aos teus servos, e a tua glória sobre seus filhos.17 E seja sobre nós a formosura do Senhor nosso Deus, e confirma sobre nós a obra das nossas mãos; sim, confirma a obra das nossas mãos.