1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.2 Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.3 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.4 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.5 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.6 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.7 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:8 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?9 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?10 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.11 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.12 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.13 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.14 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?15 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.16 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.17 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.18 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.19 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.20 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti. [ (Psalms 77:21) Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona. ]

1 Clamei a Deus com a minha voz, a Deus levantei a minha voz, e ele inclinou para mim os ouvidos.2 No dia da minha angústia busquei ao Senhor; a minha mão se estendeu de noite, e não cessava; a minha alma recusava ser consolada.3 Lembrava-me de Deus, e me perturbei; queixava-me, e o meu espírito desfalecia. (Selá.)4 Sustentaste os meus olhos acordados; estou tão perturbado que não posso falar.5 Considerava os dias da antiguidade, os anos dos tempos antigos.6 De noite chamei à lembrança o meu cântico; meditei em meu coração, e o meu espírito esquadrinhou.7 Rejeitará o Senhor para sempre e não tornará a ser favorável?8 Cessou para sempre a sua benignidade? Acabou-se já a promessa de geração em geração?9 Esqueceu-se Deus de ter misericórdia? Ou encerrou ele as suas misericórdias na sua ira? (Selá.)10 E eu disse: Isto é enfermidade minha; mas eu me lembrarei dos anos da destra do Altíssimo.11 Eu me lembrarei das obras do Senhor; certamente que eu me lembrarei das tuas maravilhas da antiguidade.12 Meditarei também em todas as tuas obras, e falarei dos teus feitos.13 O teu caminho, ó Deus, está no santuário. Quem é Deus tão grande como o nosso Deus?14 Tu és o Deus que fazes maravilhas; tu fizeste notória a tua força entre os povos.15 Com o teu braço remiste o teu povo, os filhos de Jacó e de José. (Selá.)16 As águas te viram, ó Deus, as águas te viram, e tremeram; os abismos também se abalaram.17 As nuvens lançaram água, os céus deram um som; as tuas flechas correram de uma para outra parte.18 A voz do teu trovão estava no céu; os relâmpagos iluminaram o mundo; a terra se abalou e tremeu.19 O teu caminho é no mar, e as tuas veredas nas águas grandes, e os teus passos não são conhecidos.20 Guiaste o teu povo, como a um rebanho, pela mão de Moisés e de Arão.