1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův.2 Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.3 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.4 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.5 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.6 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.7 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.8 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:9 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.10 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.11 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.12 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.13 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.14 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.15 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.16 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.17 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.18 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.19 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.20 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.21 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.22 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.23 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:24 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.25 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.26 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.27 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.28 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.29 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.30 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.31 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku. [ (Psalms 22:32) Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal. ]

1 Deus meu, Deus meu, por que me desamparaste? Por que te alongas do meu auxílio e das palavras do meu bramido?2 Deus meu, eu clamo de dia, e tu não me ouves; de noite, e não tenho sossego.3 Porém tu és santo, tu que habitas entre os louvores de Israel.4 Em ti confiaram nossos pais; confiaram, e tu os livraste.5 A ti clamaram e escaparam; em ti confiaram, e não foram confundidos.6 Mas eu sou verme, e não homem, opróbrio dos homens e desprezado do povo.7 Todos os que me veem zombam de mim, estendem os lábios e meneiam a cabeça, dizendo:8 Confiou no Senhor, que o livre; livre-o, pois nele tem prazer.9 Mas tu és o que me tiraste do ventre; fizeste-me confiar, estando aos seios de minha mãe.10 Sobre ti fui lançado desde a madre; tu és o meu Deus desde o ventre de minha mãe.11 Não te alongues de mim, pois a angústia está perto, e não há quem ajude.12 Muitos touros me cercaram; fortes touros de Basã me rodearam.13 Abriram contra mim suas bocas, como um leão que despedaça e que ruge.14 Como água me derramei, e todos os meus ossos se desconjuntaram; o meu coração é como cera, derreteu-se no meio das minhas entranhas.15 A minha força se secou como um caco, e a língua se me pega ao paladar; e me puseste no pó da morte.16 Pois me rodearam cães; o ajuntamento de malfeitores me cercou, traspassaram-me as mãos e os pés.17 Poderia contar todos os meus ossos; eles veem e me contemplam.18 Repartem entre si as minhas vestes, e lançam sortes sobre a minha roupa.19 Mas tu, Senhor, não te alongues de mim. Força minha, apressa-te em socorrer-me.20 Livra a minha alma da espada, e a minha predileta da força do cão.21 Salva-me da boca do leão; sim, ouviste-me, das pontas dos bois selvagens.22 Então declararei o teu nome aos meus irmãos; louvar-te-ei no meio da congregação.23 Vós, que temeis ao Senhor, louvai-o; todos vós, semente de Jacó, glorificai-o; e temei-o todos vós, semente de Israel.24 Porque não desprezou nem abominou a aflição do aflito, nem escondeu dele o seu rosto; antes, quando ele clamou, o ouviu.25 O meu louvor será de ti na grande congregação; pagarei os meus votos perante os que o temem.26 Os mansos comerão e se fartarão; louvarão ao Senhor os que o buscam; o vosso coração viverá eternamente.27 Todos os limites da terra se lembrarão, e se converterão ao Senhor; e todas as famílias das nações adorarão perante a tua face.28 Porque o reino é do Senhor, e ele domina entre as nações.29 Todos os que na terra são gordos comerão e adorarão, e todos os que descem ao pó se prostrarão perante ele; e nenhum poderá reter viva a sua alma.30 Uma semente o servirá; será declarada ao Senhor a cada geração.31 Chegarão e anunciarão a sua justiça ao povo que nascer, porquanto ele o fez.