1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.

1 Senhor, tu me sondaste, e me conheces.2 Tu sabes o meu assentar e o meu levantar; de longe entendes o meu pensamento.3 Cercas o meu andar, e o meu deitar; e conheces todos os meus caminhos.4 Não havendo ainda palavra alguma na minha língua, eis que logo, ó Senhor, tudo conheces.5 Tu me cercaste por detrás e por diante, e puseste sobre mim a tua mão.6 Tal conhecimento é para mim maravilhosíssimo; tão alto que não o posso atingir.7 Para onde me irei do teu Espírito, ou para onde fugirei da tua face?8 Se subir ao céu, lá tu estás; se fizer no inferno a minha cama, eis que tu ali estás também.9 Se tomar as asas da alva, se habitar nas extremidades do mar,10 Até ali a tua mão me guiará e a tua destra me susterá.11 Se disser: Decerto que as trevas me encobrirão; então a noite será luz à roda de mim.12 Nem ainda as trevas me encobrem de ti; mas a noite resplandece como o dia; as trevas e a luz são para ti a mesma coisa;13 Pois possuíste as minhas entranhas; cobriste-me no ventre de minha mãe.14 Eu te louvarei, porque de um modo assombroso, e tão maravilhoso fui feito; maravilhosas são as tuas obras, e a minha alma o sabe muito bem.15 Os meus ossos não te foram encobertos, quando no oculto fui feito, e entretecido nas profundezas da terra.16 Os teus olhos viram o meu corpo ainda informe; e no teu livro todas estas coisas foram escritas; as quais em continuação foram formadas, quando nem ainda uma delas havia.17 E quão preciosos me são, ó Deus, os teus pensamentos! Quão grandes são as somas deles!18 Se as contasse, seriam em maior número do que a areia; quando acordo ainda estou contigo.19 Ó Deus, tu matarás decerto o ímpio; apartai-vos portanto de mim, homens de sangue.20 Pois falam malvadamente contra ti; e os teus inimigos tomam o teu nome em vão.21 Não odeio eu, ó Senhor, aqueles que te odeiam, e não me aflijo por causa dos que se levantam contra ti?22 Odeio-os com ódio perfeito; tenho-os por inimigos.23 Sonda-me, ó Deus, e conhece o meu coração; prova-me, e conhece os meus pensamentos.24 E vê se há em mim algum caminho mau, e guia-me pelo caminho eterno.