1 Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,3 Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.4 Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.5 Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:6 Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.7 Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.8 Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.9 Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.10 A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.12 Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

1 Por que se amotinam os gentios, e os povos imaginam coisas vãs?2 Os reis da terra se levantam e os governos consultam juntamente contra o Senhor e contra o seu ungido, dizendo:3 Rompamos as suas ataduras, e sacudamos de nós as suas cordas.4 Aquele que habita nos céus se rirá; o Senhor zombará deles.5 Então lhes falará na sua ira, e no seu furor os turbará.6 Eu, porém, ungi o meu Rei sobre o meu santo monte de Sião.7 Proclamarei o decreto: O Senhor me disse: Tu és meu Filho, eu hoje te gerei.8 Pede-me, e eu te darei os gentios por herança, e os fins da terra por tua possessão.9 Tu os esmigalharás com uma vara de ferro; tu os despedaçarás como a um vaso de oleiro.10 Agora, pois, ó reis, sede prudentes; deixai-vos instruir, juízes da terra.11 Servi ao Senhor com temor, e alegrai-vos com tremor.12 Beijai o Filho, para que se não ire, e pereçais no caminho, quando em breve se acender a sua ira; bem-aventurados todos aqueles que nele confiam.