1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského.2 Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.3 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.4 Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.5 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.6 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.7 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.8 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.9 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.10 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.11 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah.12 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?13 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?14 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.15 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?16 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.17 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.18 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. [ (Psalms 88:19) Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě. ]

1 Senhor Deus da minha salvação, diante de ti tenho clamado de dia e de noite.2 Chegue a minha oração perante a tua face, inclina os teus ouvidos ao meu clamor;3 Porque a minha alma está cheia de angústia, e a minha vida se aproxima da sepultura.4 Estou contado com aqueles que descem ao abismo; estou como homem sem forças,5 Livre entre os mortos, como os feridos de morte que jazem na sepultura, dos quais te não lembras mais, e estão cortados da tua mão.6 Puseste-me no abismo mais profundo, em trevas e nas profundezas.7 Sobre mim pesa o teu furor; tu me afligiste com todas as tuas ondas. (Selá.)8 Alongaste de mim os meus conhecidos, puseste-me em extrema abominação para com eles. Estou fechado, e não posso sair.9 A minha vista desmaia por causa da aflição. Senhor, tenho clamado a ti todo o dia, tenho estendido para ti as minhas mãos.10 Mostrarás, tu, maravilhas aos mortos, ou os mortos se levantarão e te louvarão? (Selá.)11 Será anunciada a tua benignidade na sepultura, ou a tua fidelidade na perdição?12 Saber-se-ão as tuas maravilhas nas trevas, e a tua justiça na terra do esquecimento?13 Eu, porém, Senhor, tenho clamado a ti, e de madrugada te esperará a minha oração.14 Senhor, por que rejeitas a minha alma? Por que escondes de mim a tua face?15 Estou aflito, e prestes tenho estado a morrer desde a minha mocidade; enquanto sofro os teus terrores, estou perturbado.16 A tua ardente indignação sobre mim vai passando; os teus terrores me têm retalhado.17 Eles me rodeiam todo o dia como água; eles juntos me sitiam.18 Desviaste para longe de mim amigos e companheiros, e os meus conhecidos estão em trevas.