1 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
3 Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
4 Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
5 Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
6 Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
7 Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
8 Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
9 Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
10 I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
11 Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
12 Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
13 Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
14 Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
15 An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
16 Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
17 Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
18 Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
19 Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
20 Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
21 Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
22 Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
23 Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
24 Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
25 Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
26 Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
27 Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
28 A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
29 Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
30 Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
31 Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
32 Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
33 Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
34 Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
35 Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
1 Y RESPONDIO Eliphaz Temanita, y dijo:
2 ¿Si proferirá el sabio vana sabiduría, Y henchirá su vientre de viento solano?
3 ¿Disputará con palabras inútiles, Y con razones sin provecho?
4 Tú también disipas el temor, Y menoscabas la oración delante de Dios.
5 Porque tu boca declaró tu iniquidad, Pues has escogido el hablar de los astutos.
6 Tu boca te condenará, y no yo; Y tus labios testificarán contra ti.
7 ¿Naciste tú primero que Adam? ¿O fuiste formado antes que los collados?
8 ¿Oíste tú el secreto de Dios, Que detienes en ti solo la sabiduría?
9 ¿Qué sabes tú que no sepamos? ¿Qué entiendes que no se halle en nosotros?
10 Entre nosotros también hay cano, también hay viejo Mucho mayor en días que tu padre.
11 ¿En tan poco tienes las consolaciones de Dios? ¿Tienes acaso alguna cosa oculta cerca de ti?
12 ¿Por qué te enajena tu corazón, Y por qué guiñan tus ojos,
13 Pues haces frente á Dios con tu espíritu, Y sacas tales palabras de tu boca?
14 ¿Qué cosa es el hombre para que sea limpio, Y que se justifique el nacido de mujer?
15 He aquí que en sus santos no confía, Y ni los cielos son limpios delante de sus ojos:
16 ¿Cuánto menos el hombre abominable y vil, Que bebe la iniquidad como agua?
17 Escúchame; yo te mostraré Y te contaré lo que he visto:
18 (Lo que los sabios nos contaron De sus padres, y no lo encubrieron;
19 A los cuales solos fué dada la tierra, Y no pasó extraño por medio de ellos:)
20 Todos los días del impío, él es atormentado de dolor, Y el número de años es escondido al violento.
21 Estruendos espantosos hay en sus oídos; En la paz le vendrá quien lo asuele.
22 El no creerá que ha de volver de las tinieblas, Y está mirando al cuchillo.
23 Desasosegado á comer siempre, Sabe que le está aparejado día de tinieblas.
24 Tribulación y angustia le asombrarán, Y esforzaránse contra él como un rey apercibido para la batalla.
25 Por cuanto él extendió su mano contra Dios, Y se esforzó contra el Todopoderoso,
26 El le acometerá en la cerviz, En lo grueso de las hombreras de sus escudos:
27 Porque cubrió su rostro con su gordura, E hizo pliegues sobre los ijares;
28 Y habitó las ciudades asoladas, Las casas inhabitadas, Que estaban puestas en montones.
29 No enriquecerá, ni será firme su potencia, Ni extenderá por la tierra su hermosura.
30 No se escapará de las tinieblas: La llama secará sus ramos, Y con el aliento de su boca perecerá.
31 No confíe el iluso en la vanidad; Porque ella será su recompensa.
32 El será cortado antes de su tiempo, Y sus renuevos no reverdecerán.
33 El perderá su agraz como la vid, Y derramará su flor como la oliva.
34 Porque la sociedad de los hipócritas será asolada, Y fuego consumirá las tiendas de soborno.
35 Concibieron dolor, y parieron iniquidad; Y las entradas de ellos meditan engaño.