Publicidade

Jó 16

1 A odpovídaje Job, řekl:2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.

1 Y RESPONDIO Job, y dijo:2 Muchas veces he oído cosas como estas: Consoladores molestos sois todos vosotros.3 ¿Tendrán fin las palabras ventosas? O ¿qué te animará á responder?4 También yo hablaría como vosotros. Ojalá vuestra alma estuviera en lugar de la mía, Que yo os tendría compañía en las palabras, Y sobre vosotros movería mi cabeza.5 Mas yo os alentaría con mis palabras, Y la consolación de mis labios apaciguaría el dolor vuestro.6 Si hablo, mi dolor no cesa; Y si dejo de hablar, no se aparta de mí.7 Empero ahora me ha fatigado: Has tú asolado toda mi compañía.8 Tú me has arrugado; testigo es mi flacura, Que se levanta contra mí para testificar en mi rostro.9 Su furor me destrizó, y me ha sido contrario: Crujió sus dientes contra mí; Contra mí aguzó sus ojos mi enemigo.10 Abrieron contra mí su boca; Hirieron mis mejillas con afrenta; Contra mí se juntaron todos.11 Hame entregado Dios al mentiroso, Y en las manos de los impíos me hizo estremecer.12 Próspero estaba, y desmenuzóme: Y arrebatóme por la cerviz, y despedazóme, Y púsome por blanco suyo.13 Cercáronme sus flecheros, Partió mis riñones, y no perdonó: Mi hiel derramó por tierra.14 Quebrantóme de quebranto sobre quebranto; Corrió contra mí como un gigante.15 Yo cosí saco sobre mi piel, Y cargué mi cabeza de polvo.16 Mi rostro está enlodado con lloro, Y mis párpados entenebrecidos:17 A pesar de no haber iniquidad en mis manos, Y de haber sido mi oración pura.18 Oh tierra! no cubras mi sangre, Y no haya lugar á mi clamor.19 Mas he aquí que en los cielos está mi testigo, Y mi testimonio en las alturas.20 Disputadores son mis amigos: Mas á Dios destilarán mis ojos.21 Ojalá pudiese disputar el hombre con Dios, Como con su prójimo!22 Mas los años contados vendrán, Y yo iré el camino por donde no volveré.

Veja também

Publicidade
Bíblia Online Bíblia Online

Bíblia Online • Versão: 2026-04-20_11-41-06-