1 Odpovídaje pak Bildad Suchský, řekl:

2 Dokudž neučiníte konce řečem? Pomyslte na to, a potom mluviti budeme.

3 Proč jsme počteni za hovada? Oškliví jsme jemu, jakž sami vidíte.

4 Ó ty, jenž hubíš život svůj zůřením svým, zdaliž pro tebe opuštěna bude země, a odsedne skála z místa svého?

5 Anobrž světlo bezbožných uhašeno bude, aniž se blyštěti bude jiskra ohně jejich.

6 Světlo se zatmí v stánku jeho, a lucerna jeho v něm zhasne.

7 Ssouženi budou krokové síly jeho, a porazí jej rada jeho.

8 Nebo zapleten jest do síti nohami svými, a v zamotání chodí.

9 Chytí ho za patu osídlo, a zmocní se ho násilník.

10 Skrytať jest při zemi smečka jeho, a léčka jeho na stezce.

11 Odevšad hrůzy jej děsiti budou a dotírati na nohy jeho.

12 Hladovitá bude síla jeho, a bída pohotově při boku jeho.

13 Zžíře žily kůže jeho, zžíře oudy jeho kníže smrti.

14 Uchváceno bude z stánku jeho doufání jeho, a to jej přivede k králi strachů.

15 V stánku jeho hrůza bydleti bude, ač nebyl jeho; posypáno bude obydlí jeho sirou.

16 Od zpodku kořenové jeho uschnou, a svrchu osekány budou ratolesti jeho.

17 Památka jeho zahyne z země, aniž jméno jeho slýcháno bude na ulicích.

18 Vyženou ho z světla do tmy, anobrž z okršlku zemského vypudí jej.

19 Nepozůstaví ani syna ani vnuka v lidu svém, ani jakého ostatku v příbytcích svých.

20 Nade dnem jeho zděsí se potomci, a přítomní strachem podjati budou.

21 Takovýť jest zajisté způsob nešlechetného, a takový cíl toho, kterýž nezná Boha silného.

1 Y RESPONDIO Bildad Suhita, y dijo:

2 ¿Cuándo pondréis fin á las palabras? Entended, y después hablemos.

3 ¿Por qué somos tenidos por bestias, Y en vuestros ojos somos viles?

4 Oh tú, que despedazas tu alma con tu furor, ¿Será dejada la tierra por tu causa, Y serán traspasadas de su lugar las peñas?

5 Ciertamente la luz de los impíos será apagada, Y no resplandecerá la centella de su fuego.

6 La luz se oscurecerá en su tienda, Y apagaráse sobre él su lámpara.

7 Los pasos de su pujanza serán acortados, Y precipitarálo su mismo consejo.

8 Porque red será echada en sus pies, Y sobre red andará.

9 Lazo prenderá su calcañar: Afirmaráse la trampa contra él.

10 Su cuerda está escondida en la tierra, Y su torzuelo sobre la senda.

11 De todas partes lo asombrarán temores, Y haránle huir desconcertado.

12 Su fuerza será hambrienta, Y á su lado estará aparejado quebrantamiento.

13 El primogénito de la muerte comerá los ramos de su piel, Y devorará sus miembros.

14 Su confianza será arrancada de su tienda, Y harále esto llevar al rey de los espantos.

15 En su tienda morará como si no fuese suya: Piedra azufre será esparcida sobre su morada.

16 Abajo se secarán sus raíces, Y arriba serán cortadas sus ramas.

17 Su memoria perecerá de la tierra, Y no tendrá nombre por las calles.

18 De la luz será lanzado á las tinieblas, Y echado fuera del mundo.

19 No tendrá hijo ni nieto en su pueblo, Ni quien le suceda en sus moradas.

20 Sobre su día se espantarán los por venir, Como ocupó el pavor á los que fueron antes.

21 Ciertamente tales son las moradas del impío, Y este será el lugar del que no conoció á Dios.