1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:

2 Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?

3 Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?

4 Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.

5 Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.

6 Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?

7 Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?

8 Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.

9 Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,

10 Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.

11 On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.

12 Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.

13 A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.

14 Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.

15 Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.

16 A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.

1 Y PROCEDIENDO Eliú en su razonamiento, dijo:

2 ¿Piensas ser conforme á derecho Esto que dijiste: Más justo soy yo que Dios?

3 Porque dijiste: ¿Qué ventaja sacarás tú de ello? ¿O qué provecho tendré de mi pecado?

4 Yo te responderé razones, Y á tus compañeros contigo.

5 Mira á los cielos, y ve, Y considera que las nubes son más altas que tú.

6 Si pecares, ¿qué habrás hecho contra él? Y si tus rebeliones se multiplicaren, ¿qué le harás tú?

7 Si fueres justo, ¿qué le darás á el? ¿O qué recibirá de tu mano?

8 Al hombre como tú dañará tu impiedad, Y al hijo del hombre aprovechará tu justicia.

9 A causa de la multitud de las violencias clamarán, Y se lamentarán por el poderío de los grandes.

10 Y ninguno dice: ¿Dónde está Dios mi Hacedor, Que da canciones en la noche,

11 Que nos enseña más que á las bestias de la tierra, Y nos hace sabios más que las aves del cielo?

12 Allí clamarán, y él no oirá, Por la soberbia de los malos.

13 Ciertamente Dios no oirá la vanidad, Ni la mirará el Omnipotente.

14 Aunque más digas, No lo mirará; Haz juicio delante de él, y en él espera.

15 Mas ahora, porque en su ira no visita, Ni conoce con rigor,

16 Por eso Job abrió su boca vanamente, Y multiplica palabras sin sabiduría.