1 Slyšiž tedy, prosím, Jobe, řeči mé, a všech slov mých ušima svýma pozoruj.
2 Aj, jižť otvírám ústa svá, mluví jazyk můj v ústech mých.
3 Upřímost srdce mého a umění vynesou rtové moji.
4 Duch Boha silného učinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život.
5 Můžeš-li, odpovídej mi, připrav se proti mně, a postav se.
6 Aj, já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného; z bláta sformován jsem i já.
7 Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení.
8 Řekl jsi pak přede mnou, a hlas ten řečí tvých slyšel jsem:
9 Čist jsem, bez přestoupení, nevinný jsem, a nepravosti při mně není.
10 Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele,
11 Svírá poutami nohy mé, střeže všech stezek mých.
12 Aj, tím nejsi spravedliv, odpovídám tobě, nebo větší jest Bůh nežli člověk.
13 Oč se s ním nesnadníš? Žeť všech svých věcí nezjevuje?
14 Ano jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk.
15 Skrze sny u vidění nočním, když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci,
16 Tehdáž odkrývá ucho lidem, a čemu je učí, to zpečeťuje,
17 Aby odtrhl člověka od skutku zlého, a pýchu od muže vzdálil,
18 A zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč.
19 Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí,
20 Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější.
21 Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati.
22 A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran.
23 Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce, kterýž by za člověka oznámil pokání jeho:
24 Tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosť jej, ať nesstoupí do porušení, oblíbilť jsem mzdu vyplacení.
25 I odmladne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své.
26 Kořiti se bude Bohu, a zamiluje jej, a patřiti bude na něj tváří ochotnou; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho.
27 Kterýž hledě na lidi, řekne: Zhřešilť jsem byl, a to, což pravého bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to prospěšné.
28 Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval.
29 Aj, všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku,
30 Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl světlem živých.
31 Pozoruj, Jobe, poslouchej mne, mlč, ať já mluvím.
32 Jestliže máš slova, odpovídej mi, nebo bych chtěl ospravedlniti tebe.
33 Pakli nic, ty mne poslouchej; mlč, a poučím tě moudrosti.
1 POR tanto, Job, oye ahora mis razones, Y escucha todas mis palabras.
2 He aquí yo abriré ahora mi boca, Y mi lengua hablará en mi garganta.
3 Mis razones declararán la rectitud de mi corazón, Y mis labios proferirán pura sabiduría.
4 El espíritu de Dios me hizo, Y la inspiración del Omnipotente me dió vida.
5 Si pudieres, respóndeme: Dispón tus palabras, está delante de mí.
6 Heme aquí á mí en lugar de Dios, conforme á tu dicho: De lodo soy yo también formado.
7 He aquí que mi terror no te espantará, Ni mi mano se agravará sobre ti.
8 De cierto tú dijiste á oídos míos, Y yo oí la voz de tus palabras que decían:
9 Yo soy limpio y sin defecto; Y soy inocente, y no hay maldad en mí.
10 He aquí que él buscó achaques contra mí, Y me tiene por su enemigo;
11 Puso mis pies en el cepo, Y guardó todas mis sendas.
12 He aquí en esto no has hablado justamente: Yo te responderé que mayor es Dios que el hombre.
13 ¿Por qué tomaste pleito contra él? Porque él no da cuenta de ninguna de sus razones.
14 Sin embargo, en una ó en dos maneras habla Dios; Mas el hombre no entiende.
15 Por sueño de visión nocturna, Cuando el sueño cae sobre los hombres, Cuando se adormecen sobre el lecho;
16 Entonces revela al oído de los hombres, Y les señala su consejo;
17 Para quitar al hombre de su obra, Y apartar del varón la soberbia.
18 Detendrá su alma de corrupción, Y su vida de que pase á cuchillo.
19 También sobre su cama es castigado Con dolor fuerte en todos sus huesos,
20 Que le hace que su vida aborrezca el pan, Y su alma la comida suave.
21 Su carne desfallece sin verse, Y sus huesos, que antes no se veían, aparecen.
22 Y su alma se acerca al sepulcro, Y su vida á los que causan la muerte.
23 Si tuviera cerca de él Algún elocuente anunciador muy escogido, Que anuncie al hombre su deber;
24 Que le diga que Dios tuvo de él misericordia, Que lo libró de descender al sepulcro, Que halló redención:
25 Enterneceráse su carne más que de niño, Volverá á los días de su mocedad.
26 Orará á Dios, y le amará, Y verá su faz con júbilo: Y él restituirá al hombre su justicia.
27 El mira sobre los hombres; y el que dijere: Pequé, y pervertí lo recto, Y no me ha aprovechado;
28 Dios redimirá su alma, que no pase al sepulcro, Y su vida se verá en luz.
29 He aquí, todas estas cosas hace Dios Dos y tres veces con el hombre;
30 Para apartar su alma del sepulcro, Y para iluminarlo con la luz de los vivientes.
31 Escucha, Job, y óyeme; Calla, y yo hablaré.
32 Que si tuvieres razones, respóndeme; Habla, porque yo te quiero justificar.
33 Y si no, óyeme tú á mí; Calla, y enseñarte he sabiduría.