1 Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?2 Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.3 Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.4 Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.5 Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.6 Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.7 Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.8 A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.9 Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.10 Nahého opouštějí , že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.11 Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.12 Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.13 Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.14 Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.15 Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.16 Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.17 Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.18 Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.19 Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili.20 Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.21 Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.22 Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.23 Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.24 Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.25 Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?

1 PUESTO que no son ocultos los tiempos al Todopoderoso, ¿Por qué los que le conocen no ven sus días?2 Traspasan los términos, Roban los ganados, y apaciéntanlos.3 Llévanse el asno de los huérfanos; Prenden el buey de la viuda.4 Hacen apartar del camino á los menesterosos: Y todos los pobres de la tierra se esconden.5 He aquí, como asnos monteses en el desierto, Salen á su obra madrugando para robar; El desierto es mantenimiento de sus hijos.6 En el campo siegan su pasto, Y los impíos vendimian la viña ajena.7 Al desnudo hacen dormir sin ropa, Y que en el frío no tenga cobertura.8 Con las avenidas de los montes se mojan, Y abrazan las peñas sin tener abrigo.9 Quitan el pecho á los huérfanos, Y de sobre el pobre toman la prenda.10 Al desnudo hacen andar sin vestido, Y á los hambrientos quitan los hacecillos.11 De dentro de sus paredes exprimen el aceite, Pisan los lagares, y mueren de sed.12 De la ciudad gimen los hombres, Y claman las almas de los heridos de muerte: Mas Dios no puso estorbo.13 Ellos son los que, rebeldes á la luz, Nunca conocieron sus caminos, Ni estuvieron en sus veredas.14 A la luz se levanta el matador, mata al pobre y al necesitado, Y de noche es como ladrón.15 El ojo del adúltero está aguardando la noche, Diciendo: No me verá nadie: Y esconde su rostro.16 En las tinieblas minan las casas, Que de día para sí señalaron; No conocen la luz.17 Porque la mañana es á todos ellos como sombra de muerte; Si son conocidos, terrores de sombra de muerte los toman.18 Son instables más que la superficie de las aguas; Su porción es maldita en la tierra; No andarán por el camino de las viñas.19 La sequía y el calor arrebatan las aguas de la nieve; Y el sepulcro á los pecadores.20 Olvidaráse de ellos el seno materno; de ellos sentirán los gusanos dulzura; Nunca más habrá de ellos memoria, Y como un árbol serán los impíos quebrantados.21 A la mujer estéril que no paría, afligió; Y á la viuda nunca hizo bien.22 Mas á los fuertes adelantó con su poder: Levantóse, y no se da por segura la vida.23 Le dieron á crédito, y se afirmó: Sus ojos están sobre los caminos de ellos.24 Fueron ensalzados por un poco, mas desaparecen, Y son abatidos como cada cual: serán encerrados, Y cortados como cabezas de espigas.25 Y si no, ¿quién me desmentirá ahora, O reducirá á nada mis palabras?