1 Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?
2 Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.
3 Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:
4 Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.
5 Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.
6 Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.
7 Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.
8 Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,
9 Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,
10 Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,
11 Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,
12 Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,
13 Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.
14 Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.
15 Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.
16 Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.
17 Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.
18 Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.
19 Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.
20 V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.
21 Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.
22 Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.
23 Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.
24 A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.
25 Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.
26 Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.
27 Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.
1 AHORA pues da voces, si habrá quien te responda; ¿Y á cuál de los santos te volverás?
2 Es cierto que al necio la ira lo mata, Y al codicioso consume la envidia.
3 Yo he visto al necio que echaba raíces, Y en la misma hora maldije su habitación.
4 Sus hijos estarán lejos de la salud, Y en la puerta serán quebrantados, Y no habrá quien los libre.
5 Su mies comerán los hambrientos, Y sacaránla de entre las espinas, Y los sedientos beberán su hacienda.
6 Porque la iniquidad no sale del polvo, Ni la molestia brota de la tierra.
7 Empero como las centellas se levantan para volar por el aire, Así el hombre nace para la aflicción.
8 Ciertamente yo buscaría á Dios, Y depositaría en él mis negocios:
9 El cual hace cosas grandes é inescrutables, Y maravillas que no tienen cuento:
10 Que da la lluvia sobre la haz de la tierra, Y envía las aguas por los campos:
11 Que pone los humildes en altura, Y los enlutados son levantados á salud:
12 Que frustra los pensamientos de los astutos, Para que sus manos no hagan nada:
13 Que prende á los sabios en la astucia de ellos, Y el consejo de los perversos es entontecido;
14 De día se topan con tinieblas, Y en mitad del día andan á tientas como de noche:
15 Y libra de la espada al pobre, de la boca de los impíos, Y de la mano violenta;
16 Pues es esperanza al menesteroso, Y la iniquidad cerrará su boca.
17 He aquí, bienaventurado es el hombre á quien Dios castiga: Por tanto no menosprecies la corrección del Todopoderoso.
18 Porque él es el que hace la llaga, y él la vendará: El hiere, y sus manos curan.
19 En seis tribulaciones te librará, Y en la séptima no te tocará el mal.
20 En el hambre te redimirá de la muerte, Y en la guerra de las manos de la espada.
21 Del azote de la lengua serás encubierto; Ni temerás de la destrucción cuando viniere.
22 De la destrucción y del hambre te reirás, Y no temerás de las bestias del campo:
23 Pues aun con las piedras del campo tendrás tu concierto, Y las bestias del campo te serán pacíficas.
24 Y sabrás que hay paz en tu tienda; Y visitarás tu morada, y no pecarás.
25 Asimismo echarás de ver que tu simiente es mucha, Y tu prole como la hierba de la tierra.
26 Y vendrás en la vejez á la sepultura, Como el montón de trigo que se coge á su tiempo.
27 He aquí lo que hemos inquirido, lo cual es así: Oyelo, y juzga tú para contigo.