1 A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
3 Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
4 Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
5 Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
6 Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
7 Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
8 Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
9 Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
10 A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
11 Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
12 Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
13 Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
14 Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
15 Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
16 Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.
17 Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
18 On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
19 Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,
20 Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.
21 Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.
22 Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.
23 Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,
24 Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.
25 Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.
26 A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,
27 Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.
28 Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.
29 Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.
30 Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.
1 Y RESPONDIO Eliphaz Temanita, y dijo:
2 ¿Traerá el hombre provecho á Dios, Porque el sabio sea provechoso á sí mismo?
3 ¿Tiene su contentamiento el Omnipotente en que tú seas justificado, O provecho de que tú hagas perfectos tus caminos?
4 ¿Castigaráte acaso, O vendrá contigo á juicio porque te teme?
5 Por cierto tu malicia es grande, Y tus maldades no tienen fin.
6 Porque sacaste prenda á tus hermanos sin causa, E hiciste desnudar las ropas de los desnudos.
7 No diste de beber agua al cansado, Y detuviste el pan al hambriento.
8 Empero el hombre pudiente tuvo la tierra; Y habitó en ella el distinguido.
9 Las viudas enviaste vacías, Y los brazos de los huérfanos fueron quebrados.
10 Por tanto hay lazos alrededor de ti, Y te turba espanto repentino;
11 O tinieblas, porque no veas; Y abundancia de agua te cubre.
12 ¿No está Dios en la altura de los cielos? Mira lo encumbrado de las estrellas, cuán elevadas están.
13 ¿Y dirás tú: Qué sabe Dios? ¿Cómo juzgará por medio de la oscuridad?
14 Las nubes son su escondedero, y no ve; Y por el circuito del cielo se pasea.
15 ¿Quieres tú guardar la senda antigua, Que pisaron los hombres perversos?
16 Los cuales fueron cortados antes de tiempo, Cuyo fundamento fué como un río derramado:
17 Que decían á Dios: Apártate de nosotros. ¿Y qué les había hecho el Omnipotente?
18 Habíales él henchido sus casas de bienes. Sea empero el consejo de ellos lejos de mí.
19 Verán los justos y se gozarán; Y el inocente los escarnecerá, diciendo:
20 Fué cortada nuestra sustancia, Habiendo consumido el fuego el resto de ellos.
21 Amístate ahora con él, y tendrás paz; Y por ello te vendrá bien.
22 Toma ahora la ley de su boca, Y pon sus palabras en tu corazón.
23 Si te tornares al Omnipotente, serás edificado; Alejarás de tu tienda la aflicción;
24 Y tendrás más oro que tierra, Y como piedras de arroyos oro de Ophir;
25 Y el Todopoderoso será tu defensa, Y tendrás plata á montones.
26 Porque entonces te deleitarás en el Omnipotente, Y alzarás á Dios tu rostro.
27 Orarás á él, y él te oirá; Y tú pagarás tus votos.
28 Determinarás asimismo una cosa, y serte ha firme; Y sobre tus caminos resplandecerá luz.
29 Cuando fueren abatidos, dirás tú: Ensalzamiento habrá: Y Dios salvará al humilde de ojos.
30 El libertará la isla del inocente; Y por la limpieza de tus manos será librada.