1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.19 Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.

1 Y RESPONDIO Eliphaz el Temanita, y dijo:2 Si probáremos á hablarte, serte ha molesto; Mas ¿quién podrá detener las palabras?3 He aquí, tú enseñabas á muchos, Y las manos flacas corroborabas;4 Al que vacilaba, enderezaban tus palabras, Y esforzabas las rodillas que decaían.5 Mas ahora que el mal sobre ti ha venido, te es duro; Y cuando ha llegado hasta ti, te turbas.6 ¿Es este tu temor, tu confianza, Tu esperanza, y la perfección de tus caminos?7 Recapacita ahora, ¿quién que fuera inocente se perdiera? Y ¿en dónde los rectos fueron cortados?8 Como yo he visto, los que aran iniquidad Y siembran injuria, la siegan.9 Perecen por el aliento de Dios, Y por el espíritu de su furor son consumidos.10 El bramido del león, y la voz del león, Y los dientes de los leoncillos son quebrantados.11 El león viejo perece por falta de presa, Y los hijos del león son esparcidos.12 El negocio también me era á mí oculto; Mas mi oído ha percibido algo de ello.13 En imaginaciones de visiones nocturnas, Cuando el sueño cae sobre los hombres,14 Sobrevínome un espanto y un temblor, Que estremeció todos mis huesos:15 Y un espíritu pasó por delante de mí, Que hizo se erizara el pelo de mi carne.16 Paróse un fantasma delante de mis ojos, Cuyo rostro yo no conocí, Y quedo, oí que decía:17 ¿Si será el hombre más justo que Dios? ¿Si será el varón más limpio que el que lo hizo?18 He aquí que en sus siervos no confía, Y notó necedad en sus ángeles19 Cuánto más en los que habitan en casas de lodo, Cuyo fundamento está en el polvo, Y que serán quebrantados de la polilla!20 De la mañana á la tarde son quebrantados, Y se pierden para siempre, sin haber quien lo considere.21 ¿Su hermosura, no se pierde con ellos mismos? Mueren, y sin sabiduría.