1 Tedy odpověděv Job, řekl:2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.

1 Y RESPONDIO Job, y dijo:2 ¿Hasta cuándo angustiaréis mi alma, Y me moleréis con palabras?3 Ya me habéis vituperado diez veces: ¿No os avergonzáis de descomediros delante de mí?4 Sea así que realmente haya yo errado, Conmigo se quedará mi yerro.5 Mas si vosotros os engrandeciereis contra mí, Y adujereis contra mí mi oprobio,6 Sabed ahora que Dios me ha trastornado, Y traído en derredor su red sobre mí.7 He aquí yo clamaré agravio, y no seré oído: Daré voces, y no habrá juicio.8 Cercó de vallado mi camino, y no pasaré; Y sobre mis veredas puso tinieblas.9 Hame despojado de mi gloria, Y quitado la corona de mi cabeza.10 Arruinóme por todos lados, y perezco; Y ha hecho pasar mi esperanza como árbol arrancado.11 E hizo inflamar contra mí su furor, Y contóme para sí entre sus enemigos.12 Vinieron sus ejércitos á una, y trillaron sobre mí su camino, Y asentaron campo en derredor de mi tienda.13 Hizo alejar de mí mis hermanos, Y positivamente se extrañaron de mí mis conocidos.14 Mis parientes se detuvieron, Y mis conocidos se olvidaron de mí.15 Los moradores de mi casa y mis criadas me tuvieron por extraño; Forastero fuí yo en sus ojos.16 Llamé á mi siervo, y no respondió; De mi propia boca le suplicaba.17 Mi aliento vino á ser extraño á mi mujer, Aunque por los hijos de mis entrañas le rogaba.18 Aun los muchachos me menospreciaron: En levantándome, hablaban contra mí.19 Todos mis confidentes me aborrecieron; Y los que yo amaba, se tornaron contra mí.20 Mi cuero y mi carne se pegaron á mis huesos; Y he escapado con la piel de mis dientes.21 Oh vosotros mis amigos, tened compasión de mí, tened compasión de mí; Porque la mano de Dios me ha tocado.22 ¿Por qué me perseguís como Dios, Y no os hartáis de mis carnes?23 Quién diese ahora que mis palabras fuesen escritas! ­Quién diese que se escribieran en un libro!24 Que con cincel de hierro y con plomo Fuesen en piedra esculpidas para siempre!25 Yo sé que mi Redentor vive, Y al fin se levantará sobre el polvo:26 Y después de deshecha esta mi piel, Aun he de ver en mi carne á Dios;27 Al cual yo tengo de ver por mí, Y mis ojos lo verán, y no otro, Aunque mis riñones se consuman dentro de mí.28 Mas debierais decir: ¿Por qué lo perseguimos? Ya que la raíz del negocio en mí se halla.29 Temed vosotros delante de la espada; Porque sobreviene el furor de la espada á causa de las injusticias, Para que sepáis que hay un juicio.