1 {Dem Vorsänger. Von David, ein Psalm.} Gott meines Lobes, {O. Ruhmes} schweige nicht!

2 Denn der Mund des Gesetzlosen und der Mund des Truges haben sich wider mich geöffnet, mit Lügenzunge haben sie zu mir geredet;

3 Und mit Worten des Hasses haben sie mich umgeben und haben wider mich gestritten ohne Ursache.

4 Für meine Liebe feindeten sie mich an; ich aber bin stets im Gebet.

5 Und sie haben mir Böses für Gutes erwiesen {Eig. haben Böses... auf mich gelegt} und Haß für meine Liebe.

6 Bestelle einen Gesetzlosen über ihn, und ein Widersacher {O. Satan; dasselbe Wort wie in V.20 u. 29} stehe zu seiner Rechten!

7 Wenn er gerichtet wird, gehe er schuldig aus, und sein Gebet werde zur Sünde! {d.h. werde ihm als Sünde angerechnet}

8 Seiner Tage seien wenige, sein Amt empfange ein anderer!

9 Seine Söhne seien Waisen, und sein Weib eine Witwe!

10 Und mögen seine Söhne umherschweifen und betteln und fern von ihren verwüsteten Wohnungen {W. ihren Trümmern} nach Brot suchen!

11 Der Wucherer umgarne alles, was er hat, und Fremde mögen rauben seine Arbeit! {S. die Anm. zu Ps. 105,44}

12 Er habe niemand, der ihm Güte bewahre, {Eig. fortdauern lasse} und es sei niemand, der seinen Waisen gnädig sei! {O. und seine Waisen niemand, der ihnen gnädig sei}

13 Seine Nachkommen mögen ausgerottet werden; im folgenden Geschlecht erlösche ihr Name!

14 Gedacht werde vor Jehova der Ungerechtigkeit seiner Väter, und nicht werde ausgelöscht die Sünde seiner Mutter!

15 Sie seien beständig vor Jehova, und er rotte ihr Gedächtnis aus von der Erde!

16 Darum daß er nicht gedachte, Güte zu üben, und verfolgte den elenden und armen Mann, und den, der verzagten Herzens war, um ihn zu töten.

17 Und er liebte den Fluch, so komme er auf ihn! und er hatte kein Gefallen an Segen, so sei er fern von ihm!

18 Und er zog den Fluch an wie sein Kleid, so dringe er {O. und er kam auf ihn... und er war fern von ihm... und er drang usw} wie Wasser in sein Inneres und wie Öl in seine Gebeine!

19 Er sei ihm wie ein Gewand, in das er sich hüllt, und zu einem Gürtel, womit er stets sich gürtet!

20 Das sei der Lohn meiner Widersacher von seiten Jehovas, und derer, die Böses reden wider meine Seele!

21 Du aber, Jehova, Herr, wirke für mich {W. tue mit mir} um deines Namens willen; weil deine Güte gut ist, errette mich!

22 Denn ich, ich bin elend und arm, und mein Herz ist verwundet in meinem Innern.

23 Wie ein Schatten, wenn er sich streckt, gehe ich dahin, werde hinweggescheucht wie die Heuschrecke.

24 Meine Knie wanken vom Fasten, und mein Fleisch ist abgemagert. {Eig. hat an Fett abgenommen}

25 Und ich, ich bin ihnen zum Hohn geworden; wenn sie mich sehen, schütteln sie ihren Kopf.

26 Hilf mir, Jehova, mein Gott! rette mich nach deiner Güte!

27 Damit sie wissen, daß dies deine Hand ist, daß du, Jehova, es getan hast.

28 Mögen sie fluchen, du aber segne! Stehen sie auf, so laß sie beschämt werden, und deinen Knecht sich freuen!

29 Laß meine Widersacher bekleidet werden {O. Meine Widersacher werden bekleidet werden} mit Schande, und in ihre Schmach sich hüllen wie in einen Mantel! {Eig. ein Oberkleid}

30 Ich werde Jehova sehr preisen mit meinem Munde, und inmitten vieler werde ich ihn loben.

31 Denn er stand zur Rechten des Armen, um ihn zu retten von denen, die seine Seele richteten.

1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.

2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.

3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.

4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.

5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.

6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.

7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.

8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.

9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.

10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.

11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.

12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.

13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.

14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.

15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,

16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.

17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.

18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.

19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.

20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.

21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.

22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.

23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.

24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.

25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.

26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,

27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.

28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.

29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.

30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,

31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.