1 {Dem Vorsänger, ein Psalm. Von David, ein Lied.}

2 Deiner harrt schweigend der Lobgesang, o Gott, in Zion, und dir wird bezahlt werden das Gelübde.

3 Hörer des Gebets! zu dir wird kommen alles Fleisch.

4 Ungerechtigkeiten {d.h. Betätigungen der Ungerechtigkeit} haben mich überwältigt; unsere Übertretungen, du wirst sie vergeben.

5 Glückselig der, den du erwählest und herzunahen lässest, daß er wohne in deinen Vorhöfen! wir werden gesättigt werden mit dem Guten deines Hauses, dem Heiligen deines Tempels. {And. üb.: deines heiligen Tempels}

6 Du wirst uns antworten durch furchtbare Dinge in Gerechtigkeit, Gott unseres Heils, du Zuversicht aller Enden der Erde und der fernsten Meere! {W. des Meeres der Fernen}

7 Der die Berge feststellt durch seine Kraft, umgürtet ist mit Macht,

8 Der da stillt das Brausen der Meere, das Brausen ihrer Wellen und das Getümmel der Völkerschaften.

9 Und es fürchten sich die Bewohner der Enden der Erde, vor deinen Zeichen; du machst jauchzen die Ausgänge des Morgens und des Abends. {d.h. den Osten und den Westen}

10 Du hast die Erde heimgesucht {O. dich der Erde fürsorglich angenommen} und ihr Überfluß gewährt, du bereicherst sie sehr: Gottes Bach ist voll Wassers. Du bereitest ihr {d.h. der Menschen} Getreide, wenn du sie also bereitest. {O. denn also bereitest du sie}

11 Du tränkest ihre Furchen, ebnest ihre Schollen, du erweichst sie mit Regengüssen, segnest ihr Gewächs.

12 Du hast gekrönt das Jahr deiner Güte, und deine Spuren triefen von Fett.

13 Es triefen die Auen der Steppe, und mit Jubel umgürten sich die Hügel.

14 Die Triften bekleiden sich mit Herden, und die Täler bedecken sich mit Korn; sie jauchzen, ja, sie singen.

1 Přednímu z kantorů žalm, Davidova píseň.

2 Na tobě přestávati sluší, ó Bože, tebe na Sionu chváliti, a tu tobě slib vyplňovati.

3 Tu k tobě modlitbu vyslýchajícímu všeliké tělo přicházeti bude.

4 Mnohé nepravosti, kteréž se zmocnily nás, a přestoupení naše ty očistíš.

5 Blahoslavený, kohož vyvoluješ, a přivodíš, aby obýval v síňcích tvých. Tuť nasyceni budeme dobrým domu tvého, v svatyni chrámu tvého.

6 Předivné věci podlé spravedlnosti nám mluvíš, Bože spasení našeho, naděje všech končin země i moře dalekého,

7 Kterýž upevňuješ hory mocí svou,silou jsa přepásán,

8 Kterýž skrocuješ zvuk moře, ječení vlnobití jeho, i bouření se národů,

9 Tak že se báti musejí obyvatelé končin zázraků tvých, kteréž nastáváním jitra a večera k plésání přivodíš.

10 Navštěvuješ zemi a svlažuješ ji, hojně ji obohacuješ. Potok Boží naplňován bývá vodami, i nastrojuješ obilé jejich, když ji tak spravuješ.

11 Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obměkčuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš.

12 Korunuješ rok dobrotivostí svou, a šlepěje tvé kropí tučností;

13 Skropují pastviště po pustinách, tak že i pahrbkové plésáním přepasováni bývají. [ (Psalms 65:14) Přiodíny bývají roviny dobytkem, a údolí přistřína obilím, tak že radostí prokřikují, a prozpěvují. ]