1 {Dem Vorsänger. Ein Lied, ein Psalm. {Eig. Ein Psalm-Lied} } Jauchzet Gott, ganze Erde!

2 Besinget die Herrlichkeit seines Namens, machet herrlich sein Lob!

3 Sprechet zu Gott: Wie furchtbar sind deine Werke! Wegen der Größe deiner Stärke unterwerfen sich dir deine Feinde mit Schmeichelei. {S. die Anm. zu Psalm 18,44}

4 Die ganze Erde wird dich anbeten und dir Psalmen singen; sie wird besingen deinen Namen. (Sela.)

5 Kommet und sehet die Großtaten Gottes; furchtbar ist er in seinem Tun gegen die Menschenkinder.

6 Er wandelte das Meer in trockenes Land, sie gingen zu Fuß durch den Strom; da {O. dort} freuten wir uns in ihm.

7 Er herrscht durch seine Macht auf ewig; seine Augen beobachten die {Eig. spähen unter den} Nationen. - Daß sich nicht erheben die Widerspenstigen! (Sela.)

8 Preiset, ihr Völker, unseren Gott, und lasset hören die Stimme seines Lobes;

9 der unsere Seele am Leben erhalten {W. ins Leben versetzt} und nicht zugelassen hat, daß unsere Füße wankten!

10 Denn du hast uns geprüft, o Gott, du hast uns geläutert, wie man Silber läutert.

11 Du hast uns ins Netz gebracht, hast eine drückende Last auf unsere Lenden gelegt.

12 Du hast Menschen reiten lassen auf unserem Haupte; wir sind ins Feuer und ins Wasser gekommen, aber du hast uns herausgeführt zu überströmender Erquickung. {W. zur Überströmung; and. l.: ins Weite}

13 Ich will eingehen in dein Haus mit Brandopfern, will dir bezahlen meine Gelübde,

14 Wozu sich weit aufgetan meine Lippen, und die mein Mund ausgesprochen hat in meiner Bedrängnis.

15 Brandopfer von Mastvieh will ich dir opfern samt Räucherwerk von Widdern; Rinder samt Böcken will ich opfern. (Sela.)

16 Kommet, höret zu, alle, die ihr Gott fürchtet, und ich will erzählen, was er an meiner Seele getan hat.

17 Zu ihm rief ich mit meinem Munde, und seine Erhebung war unter meiner Zunge.

18 Wenn ich es in meinem Herzen auf Frevel abgesehen hätte, so würde der Herr nicht gehört haben.

19 Doch Gott hat gehört, er hat gemerkt auf die Stimme meines Gebets.

20 Gepriesen sei Gott, der nicht abgewiesen hat mein Gebet, noch von mir abgewandt seine Güte!

1 Přednímu z kantorů, píseň žalmu. Plésej Bohu všecka země.

2 Zpívejte žalmy k slávě jména jeho, ohlašujte slávu a chválu jeho.

3 Rcete Bohu: Jak hrozný jsi v skutcích svých! Pro velikost síly tvé lháti budou tobě nepřátelé tvoji.

4 Všecka země skláněti se tobě a prozpěvovati bude, žalmy zpívati bude jménu tvému. Sélah.

5 Poďte a vizte skutky Boží, jak hrozný jest v správě při synech lidských.

6 Obrátil moře v suchost, řeku přešli nohou po suše, tuť jsme se veselili v něm.

7 Panuje v síle své nade vším světem, oči jeho spatřují národy, zpurní nebudou míti zniku. Sélah.

8 Dobrořečte národové Bohu našemu, a ohlašujte hlas chvály jeho.

9 Zachoval při životu duši naši, aniž dopustil, aby se poklesla noha naše.

10 Nebo jsi nás zpruboval, ó Bože, přečistil jsi nás, tak jako přečištěno bývá stříbro.

11 Uvedl jsi nás byl do leči, krutě jsi bedra naše ssoužil,

12 Vsadils člověka na hlavu naši, vešli jsme byli do ohně i do vody, a však jsi nás vyvedl do rozvlažení.

13 A protož vejdu do domu tvého s zápalnými obětmi, a plniti tobě budu sliby své,

14 Kteréž vyřkli rtové moji, a vynesla ústa má, když jsem byl v ssoužení.

15 Zápaly tučných beranů obětovati budu tobě s kaděním, volů i kozlů nastrojím tobě. Sélah.

16 Poďte, slyšte, a vypravovati budu, kteříž se koli bojíte Boha, co jest učinil duši mé.

17 Ústy svými k němu jsem volal, a vyvyšoval jsem ho jazykem svým.

18 Bychť byl patřil k nepravosti srdcem svým, nebyl by vyslyšel Pán.

19 Ale vyslyšelť Bůh, a pozoroval hlasu modlitby mé.

20 Požehnaný Bůh, kterýž neodstrčil modlitby mé, a milosrdenství svého ode mne neodjal.