1 {Ein Maskil; von Ethan, dem Esrachiter.}
2 Die Gütigkeiten Jehovas will ich besingen ewiglich, von Geschlecht zu Geschlecht mit meinem Munde kundmachen deine Treue.
3 Denn ich sagte: Auf ewig wird die Güte gebaut werden; die Himmel, in ihnen wirst du feststellen deine Treue.
4 Einen Bund habe ich mit meinem Auserwählten gemacht, habe David, meinem Knechte, geschworen:
5 "Bis in Ewigkeit will ich feststellen deinen Samen, und auf alle Geschlechter hin bauen deinen Thron." (Sela.)
6 Und die Himmel werden deine Wunder preisen, Jehova, und deine Treue in der Versammlung der Heiligen.
7 Denn wer in den Wolken ist mit Jehova zu vergleichen? Wer ist Jehova gleich unter den Söhnen der Starken?
8 Er ist ein Gott, {El} gar erschrecklich in der Versammlung {Eig. im vertrauten Kreise} der Heiligen, und furchtbar über alle, die rings um ihn her sind.
9 Jehova, Gott der Heerscharen, wer ist mächtig wie du, o Jah? Und deine Treue ist rings um dich her.
10 Du beherrschest des Meeres Toben; {Eig. Übermut} erheben sich seine Wogen - du stillest sie.
11 Du hast Rahab {d.h. Ägypten} zertreten wie einen Erschlagenen; mit deinem starken Arme hast du deine Feinde zerstreut.
12 Dein sind die Himmel und dein die Erde; der Erdkreis und seine Fülle, du hast sie gegründet.
13 Norden und Süden, du hast sie erschaffen; Tabor und Hermon jubeln in deinem Namen. {O. wegen deines Namens}
14 Du hast einen gewaltigen Arm, stark ist deine Hand, hoch deine Rechte.
15 Gerechtigkeit und Gericht {O. Recht} sind deines Thrones Grundfeste; Güte und Wahrheit gehen vor deinem Angesicht her.
16 Glückselig das Volk, das den Jubelschall kennt! Jehova, im Lichte deines Angesichts wandeln sie.
17 In deinem Namen {O. wegen deines Namens} frohlocken sie den ganzen Tag, und durch deine Gerechtigkeit werden sie erhöht.
18 Denn die Zierde {O. der Ruhm, Stolz} ihrer Stärke bist du; und durch deine Gunst wird erhöht werden {Nach and. Lesart: wirst du erhöhen} unser Horn.
19 Denn Jehova {O. Jehovas} ist unser Schild, und der Heilige {O. des Heiligen} Israels unser König.
20 Dazumal redetest du im Gesicht von deinem Frommen {Nach and. Lesart: zu deinen Frommen} und sagtest: Hülfe habe ich auf einen Mächtigen {O. Helden} gelegt, ich habe einen Auserwählten erhöht aus dem Volke.
21 Ich habe David gefunden, meinen Knecht - mit meinem heiligen Öle habe ich ihn gesalbt -
22 Mit welchem fest bleiben soll meine Hand, und mein Arm soll ihn stärken.
23 Nicht soll ihn drängen {O. überfallen} der Feind, und der Sohn der Ungerechtigkeit ihn nicht bedrücken;
24 Und ich will seine Bedränger vor ihm zerschmettern, und seine Hasser will ich schlagen.
25 Und meine Treue und meine Güte werden mit ihm sein, und durch meinen Namen wird sein Horn erhöht werden.
26 Und ich will seine Hand an das Meer legen, und seine Rechte an die Ströme.
27 Er wird mir zurufen: Mein Vater bist du, mein Gott, {El} und der Fels meiner Rettung!
28 So will auch ich ihn zum Erstgeborenen machen, zum Höchsten der Könige der Erde.
29 Ewig will ich ihm meine Güte bewahren, und mein Bund soll ihm fest bleiben.
30 Und ich will seinen Samen einsetzen für immer, und seinen Thron wie die Tage der Himmel.
31 Wenn seine Söhne mein Gesetz verlassen und nicht wandeln in meinen Rechten,
32 Wenn sie meine Satzungen entweihen und meine Gebote nicht halten,
33 So werde ich mit der Rute heimsuchen ihre Übertretung, und mit Schlägen ihre Ungerechtigkeit.
34 Aber meine Güte werde ich nicht von ihm weichen lassen, und nicht verleugnen meine Treue.
35 Nicht werde ich entweihen meinen Bund, und nicht ändern, was hervorgegangen ist aus meinen Lippen.
36 Einmal {O. Eines} habe ich geschworen bei meiner Heiligkeit: Wenn ich dem David lüge!
37 Sein Same wird ewig sein, und sein Thron wie die Sonne vor mir;
38 Ewiglich wird er feststehen wie der Mond; und der Zeuge in den Wolken ist treu. (Sela.)
39 Du aber hast verworfen und verstoßen, bist sehr zornig gewesen gegen deinen Gesalbten;
40 Du hast verworfen den Bund deines Knechtes, hast zu Boden entweiht seine Krone;
41 Du hast niedergerissen alle seine Mauern, hast seine Festen in Trümmer gelegt.
42 Es haben ihn beraubt alle, die des Weges vorübergehen; er ist zum Hohn geworden seinen Nachbarn.
43 Du hast erhöht die Rechte seiner Bedränger, hast erfreut alle seine Feinde;
44 Auch hast du zurückgewandt die Schärfe seines Schwertes, und hast ihn nicht bestehen lassen im Kampfe;
45 Du hast aufhören lassen seinen Glanz und zur Erde gestürzt seinen Thron;
46 Du hast verkürzt die Tage seiner Jugend, mit Schmach hast du ihn bedeckt. (Sela.)
47 Bis wann, Jehova, willst du dich immerfort verbergen, soll wie Feuer brennen dein Grimm?
48 Gedenke, was meine Lebensdauer ist, zu welcher Nichtigkeit du alle Menschenkinder erschaffen hast!
49 Welcher Mann lebt und wird den Tod nicht sehen, wird seine Seele befreien von der Gewalt des Scheols? (Sela.)
50 Wo sind, o Herr, deine früheren Gütigkeiten, die du David zugeschworen hast in deiner Treue?
51 Gedenke, Herr, des Hohnes deiner Knechte, daß ich in meinem Busen trage den Hohn all der vielen {And. l.: trage den Schimpf vieler usw.} Völker,
52 Womit deine Feinde gehöhnt haben, Jehova, womit sie gehöhnt haben die Fußstapfen deines Gesalbten!
53 Gepriesen sei Jehova ewiglich! Amen, ja, Amen!
1 Vyučující, složený od Etana Ezrachitského.
2 O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými.
3 Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl:
4 Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému,
5 Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. Sélah.
6 Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých.
7 Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných?
8 Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho.
9 Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol.
10 Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ.
11 Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své.
12 Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil.
13 Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají.
14 Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá.
15 Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou.
16 Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou.
17 Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se.
18 Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš.
19 Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš.
20 Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu.
21 Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho.
22 A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu.
23 Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti.
24 Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím.
25 Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho.
26 A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho.
27 On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého.
28 Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.
29 Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude.
30 Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes.
31 Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili,
32 Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali:
33 Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich,
34 Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své.
35 Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním.
36 Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi,
37 Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou,
38 Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní.
39 Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého.
40 Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem.
41 Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel.
42 Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým.
43 Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho.
44 Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji.
45 Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem.
46 Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. Sélah.
47 Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá?
48 Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské?
49 Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? Sélah.
50 Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své.
51 Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů,
52 Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého. [ (Psalms 89:53) Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen. ]