1 {Dem Vorsänger. "Verdirb nicht!" Von David, ein Gedicht.}

2 Redet ihr wirklich Gerechtigkeit durch Verstummen? {And. l. mit veränderten Vokalen: Redet ihr wirklich Gerechtigkeit, ihr Richter? Der hebr. Text scheint fehlerhaft zu sein} Richtet ihr in Geradheit, ihr Menschenkinder? {O. die Menschenkinder}

3 Ja, im Herzen übet ihr Ungerechtigkeiten; eurer Hände Gewalttat wäget ihr dar im Lande.

4 Abgewichen sind die Gesetzlosen von Mutterschoße an, es irren von Mutterleibe an die Lügenredner.

5 Gift haben sie gleich Schlangengift, wie eine taube Otter, die ihr Ohr verschließt,

6 Die nicht hört auf die {O. daß sie nicht höre die} Stimme der Beschwörer, des Zauberers, der der Zaubersprüche kundig ist.

7 Zerschmettere, o Gott, ihre Zähne in ihrem Maule, brich aus das Gebiß der jungen Löwen, Jehova!

8 Laß sie zergehen wie Wasser, die zerfließen! Legt er seine Pfeile an, so seien sie wie abgestumpft!

9 Laß sie sein gleich der Schnecke, die zerschmelzend dahingeht, gleich der Fehlgeburt eines Weibes, welche die Sonne nie erblickt hat!

10 Bevor eure Töpfe den Dorn merken, {d.h. bevor sie erhizt werden} möge {O. wird} er ihn, frisch oder brennend, hinwegstürmen!

11 Freuen wird sich der Gerechte, wenn er die Rache anschaut; er wird seine Füße {W. Schritte} baden im Blute des Gesetzlosen.

12 Und der Mensch wird sagen: Fürwahr, es gibt Lohn {Eig. Frucht} für den Gerechten; fürwahr, es gibt einen Gott, der auf Erden richtet.

1 Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazuj, Davidův žalm zlatý.

2 Právě-liž vy, ó shromáždění, spravedlnost vypovídáte? Upřímě-liž soudy činíte, vy synové lidští?

3 Anobrž raději nepravosti v srdci ukládáte, a násilí rukou svých v zemi této odvažujete.

4 Uchýlili se bezbožníci hned od narození, pobloudili hned od života matky, mluvíce lež.

5 Jed v sobě mají jako jedovatý had, jako lítý had hluchý, kterýž zacpává ucho své,

6 Aby neslyšel hlasu zaklinačů, a čarodějníka v čářích vycvičeného.

7 Ó Bože, potři jim zuby v ústech jejich, střenovní zuby lvíčat těch polámej, Hospodine.

8 Nechť se rozplynou jako voda, a zmizejí; ať jsou jako ten, kterýž napíná luk, jehož však střely se lámí,

9 Jako hlemejžď, kterýž tratí se a mizí, jako nedochůdče ženy, ješto nespatřilo slunce.

10 Prvé než lidé pocítí trní jejich a bodláku, hned za živa zapálením jako vichřicí zachváceni budou.

11 I bude se veseliti spravedlivý, když uzří pomstu, nohy své umyje ve krvi bezbožníka. [ (Psalms 58:12) Ano dí každý: V pravdě, žeť má užitek spravedlivý, jistě, žeť jest Bůh soudce na zemi. ]