1 {Ein Stufenlied.} Gedenke, Jehova, dem David alle seine Mühsal!

2 Welcher {O. Wie er} Jehova schwur, ein Gelübde tat dem Mächtigen Jakobs:

3 "Wenn ich hineingehe in das Zelt meines Hauses, wenn ich steige auf das Lager meines Bettes;

4 Wenn ich Schlaf gestatte meinen Augen, Schlummer meinen Augenlidern;

5 Bis ich eine Stätte finde für Jehova, Wohnungen für den Mächtigen Jakobs!"

6 Siehe, wir hörten von ihr {d.h. von der Bundeslade} in Ephrata, wir fanden sie in dem Gefilde Jaars. {Wahrsch. eine dichterische Bezeichnung für Kirjath-Jearim, welches im Gebiete von Ephrata lag}

7 Lasset uns eingehen in seine Wohnungen, niederfallen vor dem Schemel seiner Füße!

8 Stehe auf, Jehova, zu deiner Ruhe, du und die Lade deiner Stärke! {Vergl. 2.Chr. 6,41}

9 Laß deine Priester bekleidet werden mit Gerechtigkeit, und deine Frommen jubeln!

10 Um Davids, deines Knechtes, willen weise nicht ab das Angesicht deines Gesalbten! {Vergl. 2. Chron. 6,41. 42}

11 Jehova hat dem David geschworen in Wahrheit, er wird nicht davon abweichen: "Von der Frucht deines Leibes will ich auf deinen Thron setzen.

12 Wenn deine Söhne meinen Bund und meine Zeugnisse bewahren, welche ich sie lehren werde, so sollen auch ihre Söhne auf deinem Throne sitzen immerdar."

13 Denn Jehova hat Zion erwählt, hat es begehrt zu seiner Wohnstätte:

14 Dies ist meine Ruhe immerdar; hier will ich wohnen, denn ich habe es {d.h. Zion} begehrt.

15 Seine Speise will ich reichlich segnen, seine Armen mit Brot sättigen.

16 Und seine Priester will ich bekleiden mit Heil, und seine Frommen werden laut jubeln.

17 Dort will ich das Horn Davids wachsen lassen, {Eig. dem David ein Horn sprossen lassen} habe eine Leuchte zugerichtet meinem Gesalbten.

18 Seine Feinde will ich bekleiden mit Schande, und auf ihm wird seine Krone blühen. {O. glänzen}

1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,

2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:

3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,

4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,

5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.

6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.

7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.

8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.

9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.

10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.

11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.

12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.

13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:

14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.

15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,

16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.

17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.

18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.