1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.4 Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?8 Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?9 Delší jest míra její než země, a širší než moře.10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.

1 Então respondeu Zofar, o naamatita, dizendo:2 Não se dará resposta à multidão de palavras? ou será justificado o homem falador?3 Acaso as tuas jactâncias farão calar os homens? e zombarás tu sem que ninguém te envergonhe?4 Pois dizes: A minha doutrina é pura, e limpo sou aos teus olhos.5 Mas, na verdade, oxalá que Deus falasse e abrisse os seus lábios contra ti,6 e te fizesse saber os segredos da sabedoria, pois é multiforme o seu entendimento; sabe, pois, que Deus exige de ti menos do que merece a tua iniqüidade.7 Poderás descobrir as coisas profundas de Deus, ou descobrir perfeitamente o Todo-Poderoso?8 Como as alturas do céu é a sua sabedoria; que poderás tu fazer? Mais profunda é ela do que o Seol; que poderás tu saber?9 Mais comprida é a sua medida do que a terra, e mais larga do que o mar.10 Se ele passar e prender alguém, e chamar a juízo, quem o poderá impedir?11 Pois ele conhece os homens vãos; e quando vê a iniqüidade, não atentará para ela?12 Mas o homem vão adquirirá entendimento, quando a cria do asno montês nascer homem.13 Se tu preparares o teu coração, e estenderes as mãos para ele;14 se há iniqüidade na tua mão, lança-a para longe de ti, e não deixes a perversidade habitar nas tuas tendas;15 então levantarás o teu rosto sem mácula, e estarás firme, e não temerás.16 Pois tu te esquecerás da tua miséria; apenas te lembrarás dela como das águas que já passaram.17 E a tua vida será mais clara do que o meio-dia; a escuridão dela será como a alva.18 E terás confiança, porque haverá esperança; olharás ao redor de ti e repousarás seguro.19 Deitar-te-ás, e ninguém te amedrontará; muitos procurarão obter o teu favor.20 Mas os olhos dos ímpios desfalecerão, e para eles não haverá refúgio; a sua esperança será o expirar.