1 Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?2 Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.3 Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:4 Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.5 Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.6 Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.7 Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.8 Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,9 Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,10 Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,11 Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,12 Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,13 Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.14 Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.15 Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.16 Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.17 Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.18 Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.19 Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.20 V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.21 Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.22 Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.23 Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.24 A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.25 Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.26 Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.27 Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.

1 Chama agora; há alguém que te responda; E a qual dentre os entes santos te dirigirás?2 Pois a dor destrói o louco, e a inveja mata o tolo.3 Bem vi eu o louco lançar raízes; mas logo amaldiçoei a sua habitação:4 Seus filhos estão longe da segurança, e são pisados nas portas, e não há quem os livre.5 A sua messe é devorada pelo faminto, que até dentre os espinhos a tira; e o laço abre as fauces para a fazenda deles.6 Porque a aflição não procede do pó, nem a tribulação brota da terra;7 mas o homem nasce para a tribulação, como as faíscas voam para cima.8 Mas quanto a mim eu buscaria a Deus, e a Deus entregaria a minha causa;9 o qual faz coisas grandes e inescrutáveis, maravilhas sem número.10 Ele derrama a chuva sobre a terra, e envia águas sobre os campos.11 Ele põe num lugar alto os abatidos; e os que choram são exaltados à segurança.12 Ele frustra as maquinações dos astutos, de modo que as suas mãos não possam levar coisa alguma a efeito.13 Ele apanha os sábios na sua própria astúcia, e o conselho dos perversos se precipita.14 Eles de dia encontram as trevas, e ao meio-dia andam às apalpadelas, como de noite.15 Mas Deus livra o necessitado da espada da boca deles, e da mão do poderoso.16 Assim há esperança para o pobre; e a iniqüidade tapa a boca.17 Eis que bem-aventurado é o homem a quem Deus corrige; não desprezes, pois, a correção do Todo-Poderoso.18 Pois ele faz a ferida, e ele mesmo a liga; ele fere, e as suas mãos curam.19 Em seis angústias te livrará, e em sete o mal não te tocará.20 Na fome te livrará da morte, e na guerra do poder da espada.21 Do açoite da língua estarás abrigado, e não temerás a assolação, quando chegar.22 Da assolação e da fome te rirás, e dos animais da terra não terás medo.23 Pois até com as pedras do campo terás a tua aliança, e as feras do campo estarão em paz contigo.24 Saberás que a tua tenda está em paz; visitarás o teu rebanho, e nada te faltará.25 Também saberás que se multiplicará a tua descendência e a tua posteridade como a erva da terra.26 Em boa velhice irás à sepultura, como se recolhe o feixe de trigo a seu tempo.27 Eis que isso já o havemos inquirido, e assim o é; ouve-o, e conhece-o para teu bem.