Publicidade

Jó 32

1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.16 Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.

1 E aqueles três homens cessaram de responder a Jó; porque era justo aos seus próprios olhos.2 Então se acendeu a ira de Eliú, filho de Baraquel, o buzita, da família de Rão; acendeu-se a sua ira contra Jó, porque este se justificava a si mesmo, e não a Deus.3 Também contra os seus três amigos se acendeu a sua ira, porque não tinham achado o que responder, e contudo tinham condenado a Jó.4 Ora, Eliú havia esperado para falar a Jó, porque eles eram mais idosos do que ele.5 Quando, pois, Eliú viu que não havia resposta na boca daqueles três homens, acendeu-se-lhe a ira.6 Então respondeu Eliú, filho de Baraquel, o buzita, dizendo: Eu sou de pouca idade, e vós sois, idosos; arreceei-me e temi de vos declarar a minha opinião.7 Dizia eu: Falem os dias, e a multidão dos anos ensine a sabedoria.8 Há, porém, um espírito no homem, e o sopro do Todo-Poderoso o faz entendido.9 Não são os velhos que são os sábios, nem os anciãos que entendem o que é reto.10 Pelo que digo: Ouvi-me, e também eu declararei a minha opinião.11 Eis que aguardei as vossas palavras, escutei as vossas considerações, enquanto buscáveis o que dizer.12 Eu, pois, vos prestava toda a minha atenção, e eis que não houve entre vós quem convencesse a Jó, nem quem respondesse às suas palavras;13 pelo que não digais: Achamos a sabedoria; Deus é que pode derrubá-lo, e não o homem.14 Ora ele não dirigiu contra mim palavra alguma, nem lhe responderei com as vossas palavras.15 Estão pasmados, não respondem mais; faltam-lhes as palavras.16 Hei de eu esperar, porque eles não falam, porque já pararam, e não respondem mais?17 Eu também darei a minha resposta; eu também declararei a minha opinião.18 Pois estou cheio de palavras; o espírito dentro de mim me constrange.19 Eis que o meu peito é como o mosto, sem respiradouro, como odres novos que estão para arrebentar.20 Falarei, para que ache alívio; abrirei os meus lábios e responderei:21 Que não faça eu acepção de pessoas, nem use de lisonjas para com o homem.22 Porque não sei usar de lisonjas; do contrário, em breve me levaria o meu Criador.

Veja também

Publicidade
Bíblia Online Bíblia Online

Bíblia Online • Versão: 2026-04-10_01-11-40-blue