1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. [ (Job 31:41) Skonávají se slova Jobova. ]

1 Fiz pacto com os meus olhos; como, pois, os fixaria numa virgem?2 Pois que porção teria eu de Deus lá de cima, e que herança do Todo-Poderoso lá do alto?3 Não é a destruição para o perverso, e o desastre para os obradores da iniqüidade?4 Não vê ele os meus caminhos, e não conta todos os meus passos?5 Se eu tenho andado com falsidade, e se o meu pé se tem apressado após o engano6 {pese-me Deus em balanças fiéis, e conheça a minha integridade};7 se os meus passos se têm desviado do caminho, e se o meu coração tem seguido os meus olhos, e se qualquer mancha se tem pegado às minhas mãos;8 então semeie eu e outro coma, e seja arrancado o produto do meu campo.9 Se o meu coração se deixou seduzir por causa duma mulher, ou se eu tenho armado traição à porta do meu próximo,10 então moa minha mulher para outro, e outros se encurvem sobre ela.11 Pois isso seria um crime infame; sim, isso seria uma iniqüidade para ser punida pelos juízes;12 porque seria fogo que consome até Abadom, e desarraigaria toda a minha renda.13 Se desprezei o direito do meu servo ou da minha serva, quando eles pleitearam comigo,14 então que faria eu quando Deus se levantasse? E quando ele me viesse inquirir, que lhe responderia?15 Aquele que me formou no ventre não o fez também a meu servo? E não foi um que nos plasmou na madre?16 Se tenho negado aos pobres o que desejavam, ou feito desfalecer os olhos da viúva,17 ou se tenho comido sozinho o meu bocado, e não tem comido dele o órfão também18 {pois desde a minha mocidade o órfão cresceu comigo como com seu pai, e a viúva, tenho-a guiado desde o ventre de minha mãe};19 se tenho visto alguém perecer por falta de roupa, ou o necessitado não ter com que se cobrir;20 se os seus lombos não me abençoaram, se ele não se aquentava com os velos dos meus cordeiros;21 se levantei a minha mão contra o órfão, porque na porta via a minha ajuda;22 então caia do ombro a minha espádua, e separe-se o meu braço da sua juntura.23 Pois a calamidade vinda de Deus seria para mim um horror, e eu não poderia suportar a sua majestade.24 Se do ouro fiz a minha esperança, ou disse ao ouro fino: Tu és a minha confiança;25 se me regozijei por ser grande a minha riqueza, e por ter a minha mão alcança o muito;26 se olhei para o sol, quando resplandecia, ou para a lua, quando ela caminhava em esplendor,27 e o meu coração se deixou enganar em oculto, e a minha boca beijou a minha mão;28 isso também seria uma iniqüidade para ser punida pelos juízes; pois assim teria negado a Deus que está lá em cima.29 Se me regozijei com a ruína do que me tem ódio, e se exultei quando o mal lhe sobreveio30 {mas eu não deixei pecar a minha boca, pedindo com imprecação a sua morte};31 se as pessoas da minha tenda não disseram: Quem há que não se tenha saciado com carne provida por ele?32 O estrangeiro não passava a noite na rua; mas eu abria as minhas portas ao viandante;33 se, como Adão, encobri as minhas transgressões, ocultando a minha iniqüidade no meu seio,34 porque tinha medo da grande multidão, e o desprezo das famílias me aterrorizava, de modo que me calei, e não saí da porta...35 Ah! quem me dera um que me ouvisse! Eis a minha defesa, que me responda o Todo-Poderoso! Oxalá tivesse eu a acusação escrita pelo meu adversário!36 Por certo eu a levaria sobre o ombro, sobre mim a ataria como coroa.37 Eu lhe daria conta dos meus passos; como príncipe me chegaria a ele38 Se a minha terra clamar contra mim, e se os seus sulcos juntamente chorarem;39 se comi os seus frutos sem dinheiro, ou se fiz que morressem os seus donos;40 por trigo me produza cardos, e por cevada joio. Acabaram-se as palavras de Jó.