1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.

1 Eis que os meus olhos viram tudo isto, e os meus ouvidos o ouviram e entenderam.2 O que vós sabeis também eu o sei; não vos sou inferior.3 Mas eu falarei ao Todo-Poderoso, e quero defender-me perante Deus.4 Vós, porém, sois forjadores de mentiras, e vós todos, médicos que não valem nada.5 Oxalá vos calásseis de todo, pois assim passaríeis por sábios.6 Ouvi agora a minha defesa, e escutai os argumentos dos meus lábios.7 Falareis falsamente por Deus, e por ele proferireis mentiras?8 Fareis aceitação da sua pessoa? Contendereis a favor de Deus?9 Ser-vos-ia bom, se ele vos esquadrinhasse? Ou zombareis dele, como quem zomba de um homem?10 Certamente vos repreenderá, se em oculto vos deixardes levar de respeitos humanos.11 Não vos amedrontará a sua majestade? E não cairá sobre vós o seu terror?12 As vossas máximas são provérbios de cinza; as vossas defesas são torres de barro.13 Calai-vos perante mim, para que eu fale, e venha sobre mim o que vier.14 Tomarei a minha carne entre os meus dentes, e porei a minha vida na minha mão.15 Eis que ele me matará; não tenho esperança; contudo defenderei os meus caminhos diante dele.16 Também isso será a minha salvação, pois o ímpio não virá perante ele.17 Ouvi atentamente as minhas palavras, e chegue aos vossos ouvidos a minha declaração.18 Eis que já pus em ordem a minha causa, e sei que serei achado justo:19 Quem é o que contenderá comigo? Pois então me calaria e renderia o espírito.20 Concede-me somente duas coisas; então não me esconderei do teu rosto:21 desvia a tua mão rara longe de mim, e não me amedronte o teu terror.22 Então chama tu, e eu responderei; ou eu falarei, e me responde tu.23 Quantas iniqüidades e pecados tenho eu? Faze-me saber a minha transgressão e o meu pecado.24 Por que escondes o teu rosto, e me tens por teu inimigo?25 Acossarás uma folha arrebatada pelo vento? E perseguirás o restolho seco?26 Pois escreves contra mim coisas amargas, e me fazes herdar os erros da minha mocidade;27 também pões no tronco os meus pés, e observas todos os meus caminhos, e marcas um termo ao redor dos meus pés,28 apesar de eu ser como uma coisa podre que se consome, e como um vestido, ao qual rói a traça.