1 Odpověděv pak Job, řekl:2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
1 Então Jó respondeu, dizendo:2 Na verdade sei que assim é; mas como pode o homem ser justo para com Deus?3 Se alguém quisesse contender com ele, não lhe poderia responder uma vez em mil.4 Ele é sábio de coração e poderoso em forças; quem se endureceu contra ele, e ficou seguro?5 Ele é o que remove os montes, sem que o saibam, e os transtorna no seu furor;6 o que sacode a terra do seu lugar, de modo que as suas colunas estremecem;7 o que dá ordens ao sol, e ele não nasce; o que sela as estrelas;8 o que sozinho estende os céus, e anda sobre as ondas do mar;9 o que fez a ursa, o Oriom, e as Plêiades, e as recâmaras do sul;10 o que faz coisas grandes e insondáveis, e maravilhas que não se podem contar.11 Eis que ele passa junto a mim, e, não o vejo; sim, vai passando adiante, mas não o percebo.12 Eis que arrebata a presa; quem o pode impedir? Quem lhe dirá: Que é o que fazes?13 Deus não retirará a sua ira; debaixo dele se curvaram os aliados de Raabe;14 quanto menos lhe poderei eu responder ou escolher as minhas palavras para discutir com ele?15 Embora, eu seja justo, não lhe posso responder; tenho de pedir misericórdia ao meu juiz.16 Ainda que eu chamasse, e ele me respondesse, não poderia crer que ele estivesse escutando a minha voz.17 Pois ele me quebranta com uma tempestade, e multiplica as minhas chagas sem causa.18 Não me permite respirar, antes me farta de amarguras.19 Se fosse uma prova de força, eis-me aqui, diria ele; e se fosse questão de juízo, quem o citaria para comparecer?20 Ainda que eu fosse justo, a minha própria boca me condenaria; ainda que eu fosse perfeito, então ela me declararia perverso:21 Eu sou inocente; não estimo a mim mesmo; desprezo a minha vida.22 Tudo é o mesmo, portanto digo: Ele destrói o reto e o ímpio.23 Quando o açoite mata de repente, ele zomba da calamidade dos inocentes.24 A terra está entregue nas mãos do ímpio. Ele cobre o rosto dos juízes; se não é ele, quem é, logo?25 Ora, os meus dias são mais velozes do que um correio; fogem, e não vêem o bem.26 Eles passam como balsas de junco, como águia que se lança sobre a presa.27 Se eu disser: Eu me esquecerei da minha queixa, mudarei o meu aspecto, e tomarei alento;28 então tenho pavor de todas as minhas dores; porque bem sei que não me terás por inocente.29 Eu serei condenado; por que, pois, trabalharei em vão?30 Se eu me lavar com água de neve, e limpar as minhas mãos com sabão,31 mesmo assim me submergirás no fosso, e as minhas próprias vestes me abominarão.32 Porque ele não é homem, como eu, para eu lhe responder, para nos encontrarmos em juízo.33 Não há entre nós árbitro para pôr a mão sobre nós ambos.34 Tire ele a sua vara de cima de mim, e não me amedronte o seu terror;35 então falarei, e não o temerei; pois eu não sou assim em mim mesmo.