1 Tedy odpověděv Job, řekl:2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.

1 Então Jó respondeu:2 Até quando afligireis a minha alma, e me atormentareis com palavras?3 Já dez vezes me haveis humilhado; não vos envergonhais de me maltratardes?4 Embora haja eu, na verdade, errado, comigo fica o meu erro.5 Se deveras vos quereis engrandecer contra mim, e me incriminar pelo meu opróbrio,6 sabei então que Deus é o que transtornou a minha causa, e com a sua rede me cercou.7 Eis que clamo: Violência! mas não sou ouvido; grito: Socorro! mas não há justiça.8 com muros fechou ele o meu caminho, de modo que não posso passar; e pôs trevas nas minhas veredas.9 Da minha honra me despojou, e tirou-me da cabeça a coroa.10 Quebrou-me de todos os lados, e eu me vou; arrancou a minha esperança, como a, uma árvore.11 Acende contra mim a sua ira, e me considera como um de seus adversários.12 Juntas as suas tropas avançam, levantam contra mim o seu caminho, e se acampam ao redor da minha tenda.13 Ele pôs longe de mim os meus irmãos, e os que me conhecem tornaram-se estranhos para mim.14 Os meus parentes se afastam, e os meus conhecidos se esquecem de, mim.15 Os meus domésticos e as minhas servas me têm por estranho; vim a ser um estrangeiro aos seus olhos.16 Chamo ao meu criado, e ele não me responde; tenho que suplicar-lhe com a minha boca.17 O meu hálito é intolerável à minha mulher; sou repugnante aos filhos de minha mãe.18 Até os pequeninos me desprezam; quando me levanto, falam contra mim.19 Todos os meus amigos íntimos me abominam, e até os que eu amava se tornaram contra mim.20 Os meus ossos se apegam à minha pele e à minha carne, e só escapei com a pele dos meus dentes.21 Compadecei-vos de mim, amigos meus; compadecei-vos de mim; pois a mão de Deus me tocou.22 Por que me perseguis assim como Deus, e da minha carne não vos fartais?23 Oxalá que as minhas palavras fossem escritas! Oxalá que fossem gravadas num livro!24 Que, com pena de ferro, e com chumbo, fossem para sempre esculpidas na rocha!25 Pois eu sei que o meu Redentor vive, e que por fim se levantará sobre a terra.26 E depois de consumida esta minha pele, então fora da minha carne verei a Deus;27 vê-lo-ei ao meu lado, e os meus olhos o contemplarão, e não mais como adversário. O meu coração desfalece dentro de mim!28 Se disserdes: Como o havemos de perseguir! e que a causa deste mal se acha em mim,29 temei vós a espada; porque o furor traz os castigos da espada, para saberdes que há um juízo.