1 Odpověděv pak Job, řekl:2 V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.3 I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?4 Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.5 Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.6 Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.7 Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.8 Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.9 Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?10 V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.11 Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?12 Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.13 Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.14 Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.15 Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.16 U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.17 On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.18 Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.19 On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.20 On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.21 On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.22 On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.23 On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.24 On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,25 Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.

1 Então Jó respondeu, dizendo:2 Sem dúvida vós sois o povo, e convosco morrerá a sabedoria.3 Mas eu tenho entendimento como, vos; eu não vos sou inferior. Quem não sabe tais coisas como essas?4 Sou motivo de riso para os meus amigos; eu, que invocava a Deus, e ele me respondia: o justo e reto servindo de irrisão!5 No pensamento de quem está seguro há desprezo para a desgraça; ela está preparada para aquele cujos pés resvalam.6 As tendas dos assoladores têm descanso, e os que provocam a Deus estão seguros; os que trazem o seu deus na mão!7 Mas, pergunta agora às alimárias, e elas te ensinarão; e às aves do céu, e elas te farão saber;8 ou fala com a terra, e ela te ensinará; até os peixes o mar to declararão.9 Qual dentre todas estas coisas não sabe que a mão do Senhor fez isto?10 Na sua mão está a vida de todo ser vivente, e o espírito de todo o gênero humano.11 Porventura o ouvido não prova as palavras, como o paladar prova o alimento?12 Com os anciãos está a sabedoria, e na longura de dias o entendimento.13 Com Deus está a sabedoria e a força; ele tem conselho e entendimento.14 Eis que ele derriba, e não se pode reedificar; ele encerra na prisão, e não se pode abrir.15 Ele retém as águas, e elas secam; solta-as, e elas inundam a terra.16 Com ele está a força e a sabedoria; são dele o enganado e o enganador.17 Aos conselheiros leva despojados, e aos juízes faz desvairar.18 Solta o cinto dos reis, e lhes ata uma corda aos lombos.19 Aos sacerdotes leva despojados, e aos poderosos transtorna.20 Aos que são dignos da confiança emudece, e tira aos anciãos o discernimento.21 Derrama desprezo sobre os príncipes, e afrouxa o cinto dos fortes.22 Das trevas descobre coisas profundas, e traz para a luz a sombra da morte.23 Multiplica as nações e as faz perecer; alarga as fronteiras das nações, e as leva cativas.24 Tira o entendimento aos chefes do povo da terra, e os faz vaguear pelos desertos, sem caminho.25 Eles andam nas trevas às apalpadelas, sem luz, e ele os faz cambalear como um ébrio.