1 Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:2 Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,3 Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,4 Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.5 Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.6 Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.7 Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.8 Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?9 Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?10 Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?11 Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.12 Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?13 Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:14 Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.15 Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.16 Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:17 Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.18 Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.19 Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.20 Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.21 Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.22 Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.23 Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.

1 E prosseguindo Jó em seu discurso, disse:2 Vive Deus, que me tirou o direito, e o Todo-Poderoso, que me amargurou a alma;3 enquanto em mim houver alento, e o sopro de Deus no meu nariz,4 não falarão os meus lábios iniqüidade, nem a minha língua pronunciará engano.5 Longe de mim que eu vos dê razão; até que eu morra, nunca apartarei de mim a minha integridade.6 À minha justiça me apegarei e não a largarei; o meu coração não reprova dia algum da minha vida.7 Seja como o ímpio o meu inimigo, e como o perverso aquele que se levantar contra mim.8 Pois qual é a esperança do ímpio, quando Deus o cortar, quando Deus lhe arrebatar a alma?9 Acaso Deus lhe ouvirá o clamor, sobrevindo-lhe a tribulação?10 Deleitar-se-á no Todo-Poderoso, ou invocará a Deus em todo o tempo?11 Ensinar-vos-ei acerca do poder de Deus, e não vos encobrirei o que está com o Todo-Poderoso.12 Eis que todos vós já vistes isso; por que, pois, vos entregais completamente à vaidade?13 Esta é da parte de Deus a porção do ímpio, e a herança que os opressores recebem do Todo-Poderoso:14 Se os seus filhos se multiplicarem, será para a espada; e a sua prole não se fartará de pão.15 Os que ficarem dele, pela peste serão sepultados, e as suas viúvas não chorarão.16 Embora amontoe prata como pó, e acumule vestes como barro,17 ele as pode acumular, mas o justo as vestirá, e o inocente repartirá a prata.18 A casa que ele edifica é como a teia da aranha, e como a cabana que o guarda faz.19 Rico se deita, mas não o fará mais; abre os seus olhos, e já se foi a sua riqueza.20 Pavores o alcançam como um dilúvio; de noite o arrebata a tempestade.21 O vento oriental leva-o, e ele se vai; sim, varre-o com ímpeto do seu lugar:22 Pois atira contra ele, e não o poupa, e ele foge precipitadamente do seu poder.23 Bate palmas contra ele, e assobia contra ele do seu lugar.