1 Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův.
2 Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.
3 Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.
4 Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,
5 Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?
6 Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.
7 Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.
8 Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky. [ (Psalms 12:9) Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými. ]
1 Kurtar beni, ya RAB, sadık kulun kalmadı, 2 Güvenilir insanlar yok oldu.
2 Herkes birbirine yalan söylüyor, 2 Dalkavukluk, ikiyüzlülük ediyor.
3 Sustursun RAB dalkavukların ağzını, 2 Büyüklenen dilleri.
4 Onlar ki, ‹‹Dilimizle kazanırız, 2 Dudaklarımız emrimizde, 2 Kim bize efendilik edebilir?›› derler.
5 ‹‹Şimdi kalkacağım›› diyor RAB, 2 ‹‹Çünkü mazlumlar eziliyor, 2 Yoksullar inliyor, 2 Özledikleri kurtuluşu vereceğim onlara.››
6 RABbin sözleri pak sözlerdir; 2 Toprak ocakta eritilmiş, 2 Yedi kez arıtılmış gümüşe benzer.
7 Sen onları koru, ya RAB, 2 Bu kötü kuşaktan hep uzak tut!
8 İnsanlar arasında alçaklık rağbet görünce, 2 Kötüler her yanda dolaşır oldu.