1 Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
2 Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
3 Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
4 Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
5 Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
6 A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
7 Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
8 Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
9 Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
10 I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
11 Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
12 Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
13 Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
14 Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
15 Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
16 Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
17 Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
18 Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
19 Nevydávejž té zběři duše hrdličky své,na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
20 Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
21 Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
22 Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
23 Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
1 Ey Tanrı, neden bizi sonsuza dek reddettin? 2 Niçin otlağının koyunlarına karşı öfken tütmekte?
2 Anımsa geçmişte sahiplendiğin topluluğu, 2 Kendi halkın olsun diye kurtardığın oymağı 2 Ve üzerine konut kurduğun Siyon Dağını.
3 Yönelt adımlarını şu onarılmaz yıkıntılara doğru, 2 Düşman kutsal yerdeki her şeyi yıktı.
4 Düşmanların bizimle buluştuğun yerde kükredi, 2 Zafer simgesi olarak kendi bayraklarını dikti.
5 Gür bir ormana 2 Baltayla dalar gibiydiler.
6 Baltayla, balyozla kırdılar, 2 Bütün oymaları.
7 Ateşe verdiler tapınağını, 2 Yerle bir edip kutsallığını bozdular 2 Adının yaşadığı konutun.
8 İçlerinden, ‹‹Hepsini ezelim!›› dediler. 2 Ülkede Tanrıyla buluşma yerlerinin tümünü yaktılar.
9 Artık kutsal simgelerimizi görmüyoruz, 2 Peygamberler de yok oldu, 2 İçimizden kimse bilmiyor ne zamana dek...
10 Ey Tanrı, ne zamana dek düşman sana sövecek, 2 Hasmın senin adını hor görecek?
11 Niçin geri çekiyorsun elini? 2 Çıkar sağ elini bağrından, yok et onları!
12 Ama geçmişten bu yana kralım sensin, ey Tanrı, 2 Yeryüzünde kurtuluş sağladın.
13 Gücünle denizi yardın, 2 Canavarların kafasını sularda parçaladın.
14 Livyatanın başlarını ezdin, 2 Çölde yaşayanlara onu yem ettin.
15 Kaynaklar, dereler fışkırttın, 2 Sürekli akan ırmakları kuruttun.
16 Gün senindir, gece de senin, 2 Ay ve güneşi sen yerleştirdin, kastediyor.
17 Yeryüzünün bütün sınırlarını sen saptadın, 2 Yazı da kışı da yaratan sensin.
18 Anımsa, ya RAB, düşmanın sana nasıl sövdüğünü, 2 Akılsız bir halkın, adını nasıl hor gördüğünü.
19 Canavara teslim etme kumrunun canını, 2 Asla unutma düşkün kullarının yaşamını.
20 Yaptığın antlaşmayı gözönüne al, 2 Çünkü ülkenin her karanlık köşesi 2 Zorbaların inleriyle dolmuş.
21 Düşkünler boynu bükük geri çevrilmesin, 2 Mazlumlar, yoksullar adına övgüler dizsin.
22 Kalk, ey Tanrı, davanı savun! 2 Anımsa akılsızların gün boyu sana nasıl sövdüğünü!
23 Unutma hasımlarının yaygarasını, 2 Sana başkaldıranların durmadan yükselen patırtısını!