1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
2 Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
3 Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
4 Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
5 Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
6 Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
7 Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.
8 Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
9 Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
10 Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
11 Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
12 Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
13 Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
14 Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
15 Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
16 Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
17 Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.
1 Ya Rab, barınak oldun bize 2 Kuşaklar boyunca.
2 Dağlar var olmadan, 2 Daha evreni ve dünyayı yaratmadan, 2 Öncesizlikten sonsuzluğa dek Tanrı sensin.
3 İnsanı toprağa döndürürsün, 2 ‹‹Ey insanoğulları, toprağa dönün!›› diyerek.
4 Çünkü senin gözünde bin yıl 2 Geçmiş bir gün, dün gibi, 2 Bir gece nöbeti gibidir.
5 İnsanları bir düş gibi siler, süpürürsün, 2 Sabah biten ot misali:
6 Sabah filizlenir, büyür, 2 Akşam solar, kurur.
7 Eriyip bitiyoruz senin öfkenden, 2 Kızgınlığından dehşete düşüyoruz.
8 Suçlarımızı önüne, 2 Gizli günahlarımızı yüzünün ışığına çıkardın.
9 Gazabından kısalıyor günlerimiz, 2 Bir soluk gibi tükeniyor yıllarımız.
10 Ömrümüz yetmiş yıl sürüyor, 2 Bilemedin seksen, o da sağlıklıysak; 2 En güzel yıllar da zahmetle, kederle geçiyor, 2 Çabucak bitiyor, uçup gidiyoruz.
11 Kim bilir gazabının gücünü? 2 Çünkü öfken sana duyulan korku kadar güçlüdür.
12 Bu yüzden günlerimizi saymayı bize öğret ki, 2 Bilgelik kazanalım.
13 Vazgeç, ya RAB! Öfken ne zamana dek sürecek? 2 Acı kullarına!
14 Sabah bizi sevginle doyur, 2 Ömrümüz boyunca sevinçle haykıralım.
15 Kaç gün bizi sıkıntıya soktunsa, 2 Kaç yıl çile çektirdinse, 2 O kadar sevindir bizi.
16 Yaptıkların kullarına, 2 Görkemin onların çocuklarına görünsün.
17 Tanrımız Rab bizden hoşnut kalsın. 2 Ellerimizin emeğini boşa çıkarma. 2 Evet, ellerimizin emeğini boşa çıkarma.